Velikonoční lezení v Arcu
Ani jsme možná netušili, jak dobře děláme, když na Velikonoce zmizíme na jih. Víkendové ochlazení a pondělní sněžení pak jenom potvrdily naše správné načasování.
Odjezd ve čtvrtek dával šanci na lezení hned v pátek. Rychlý přesun a pouze jedna krátká kontrola za Salzburgem nám umožnilo přespat na Brenneru a v 9 hodin ráno být v Arcu.
Brenner
Ubytování jsme nakonec domluvili v odlehlé oblasti u vesnice Sarche, vyhnuli jsme se tak přeplněnému Arcu a svátky strávili v luxusu. Po krátkém vyčkávání na paní domácí jsme se dostali do lehké potyčky s majitelem restaurace v areálu hradu Toblino, kterému evidentně turisté s obyčejným autem a v teplácích nevoněli. Asi tušil, že si u něj ani kafe nedáme.
Lorenza přijela společně s třemi dětmi, s kamarádkou a na místě čekala ještě její sestra s celou rodinou a čerstvě připravenou kávou. Chvilku jsme přemýšleli, jestli nevezeme málo bouldermatek na spaní, ale k naší úlevě se po obědě spakovali a chalupa byla naše! Odlehlé a klidné místo, krásné výhledy do údolí, veliká pergola a útulně vybavený interiér byly hlavní přednosti „casetta in sasso e legno nel bosco“. Ideální místo k relaxu a outdoorovým aktivitám jako lezení, horské kolo, běhání a turistika.
Protože se k chatě jelo přímo sektorem La Gola, byla volba na lezení jasná. Asi kilák dolů z kopce a lezení na celé odpoledne. Začali jsme asi zbytečně zostra, i když Jindra s Tomášem pamatovali, že tuhle spáru už kdysi lezli. Cesta Globus Mundi, údajně 6a, byla takovým teste přípravy. Místy kolmý nebo převislý sokol, patřičně oklouzaný a s horšími stupy. Další kusy už byly parádní, krásné kroky, protažení jak má být a potřebné seznámení s materiálem. Na závěr ještě převislé 6a po chytech, aby se trochu rozpumpovalo předloktí.
La Gola – Globus Mundi 6a
La Gola
V sobotu hlásili nejisté počasí, přeháňky a trochu ochlazení. Ráno ale svítilo sluníčko, což přímo vybízelo k výběhu a průzkumu okolích vrcholků kolem horské vesničky Ranzo. Cílem byl vrchol kopce Mt. Ranzo s výškou 1 835 m a výhledy na Dolomity s dominantní Brentou. Vrchol sice padl, ale očekávaná panoramata se díky mlze nekonaly, zůstal jen dobrý pocit z nastoupaných metrů a kvalitního tréninku. To, co chybělo během sobotního výběhu, se podařilo až poslední den brzo ráno a stálo to za to.
Mt. Ranzo v mlze
panorama Dolomity
panorama Dolomity
Mt. Ranzo
Cykloskupinka měla o sobotě v plánu celodenní etapu k jezeru Lago di Garda a naše úderná dvojka vyrazila opět za odpoledním lezením. Po posouzení průvodce a okolních map jsme zvolili pěší výlet do sektoru Santa Massenza. No, za nedlouho po startu cesta začala stoupat, klesat, zase stoupat a pak hodně prudce klesat, co víc, hlavně vůbec nekončila, tak jsme si trochu vyčítali, jestli jsme neměli jet autem. Nicméně do sektoru jsme došli. Sice úplně jiného, ale byli jsme u nějakého lezení a to byl základ. Po obhlídce bohužel zjišťujeme, že tam jsou jen samé těžké cesty a pokračujeme dle původního plánu, což znamená další půlhodinu pěšky. Než se dokodrcáme pod skálu, přejde přeháňka, takže tušíme, že to dneska hitparáda nebude. Rychlá orientace, volba cesty a hrnem. Trochu jinej charakter, hodně technické, ale celkem zajímavé kroky. Kolmice, super kompaktní matroš, občas vykapané mističky, plotna, boulder za oblinu. Tak padá Pocimania 6a, a když už Vojta dolézá za deště, je jasné, že to dnes bude spíš restday. Byla tam aspoň příjemná prostorná jeskyně, kde jsme čekali na lepší počásko. Po zvážení co by se dalo, volíme ústup ze sektoru a jdeme procházkou zpět k hradu Toblino. Tentokrát již po silnici, protože kamení v botách a šplh kozí stezkou jako do sjezdovky se nám již trochu přejedl.
V průvodci nacházíme menší část sektoru LaGola – Arcadioland, a tak ještě zabloudíme do něj. Položené plotny, jedna jak druhá, vypadají mokře, ale asi dvě dvojky taky něco stínují, tak se přidáváme. Volíme asi nejhezčí, nejvíce porušenou, chytovatou část stěny se zajímavým koncem, který velice ozvláštnil jinak vyvážené lezení po dírách a velkých lištách. Red Hants 6a. Slaňák zase za deště, takže pochod k chatě v provozech vody. Uondaní ale šťastní, že se povedl průzkum a že se nakonec provětraly i lezečky.
krásné, dlouhé, ale těžké plotny
úkryt před deštěm a studium materiálu
Jezero a hrad Toblino
podvečerní panorama z ubytka
V neděli cyklovýlet zamířil do Lomasone s cílem dostat se do Arca druhou stranou hlavního hřebene. My zvolili protější údolí a zacílili na San Siro. Je to jedna ze starších lezeckých oblastí, lehkých cest spíše méně a přístup parádní po velké cestě. Přicházíme do střední části a rovnou vybalujeme pod dvěma 6a na začátek. Hned u první nepříjemný krok a opět pod řetězem plotna a zved bez noh za oblé chyty. Na zahřátí jak má být i s trochou strachu. Kousek vedle se rýsuje výrazný sokol přes celou stěnu, s kolmým nástupem a vzdušným dolezem. To vypadá vskutku parádně. Jdeme na to, bude to pecka. Spodek trochu silovější, pár nepříjemných překroků a nástup do sokola. Tomu se říká chrochtačka. Krásný ostrý sokol s dobrýma nohama, semtam omágovaný stromek:), možné založit i žábu a tak si užít super lezení. Jako třešnička na dortu je pod řetězem plotna s lištami, takže trocha techniky na závěr v krásně exponované stěně. Cesta Aria 6c, vřele doporučuji. Dál se prokousáváme dvěma kratšími 6b, opět v kolmých plotnách vždy s nepříjemným krokem. Naštěstí ale jištění nevypadá jako v Ádru, takže velké drama se nekoná, žádné polety ani útěky. Zakončujeme den třídélkovou cestou až na vrch stěny, která nabízí krásné výhledy do údolí a exponované technické lezení. 6a, 6a, 6b, to je Rock story. Obzvláště třetí délka je super vzdušná, plná parádních kroků 60 m nad zemí. Po lezení vyzvedáváme Tomáše a jedeme ještě na průzkum do legendárního Massone. Vjezd až na třetí pokus, městské průjezdy široké 1,8 a 1,9 m nepouští, tak se musí okolo. V Massone plno známých lidí, a taky plno krásných cest. Zvlášť impozantní jsou vykopané díry v samotném masivu stěny, v horní části, kde vede mj. známý Underground 9a. Kdo tam nikdy nebyl, ať tam jede aspoň kouknout. A jinak, cesty tam začínají od 6a, takže když si počkáte až bude některá volná, hurá na to.
San Siro
panorama ze San Sira
vícedélka Rock story 6a, 6a, 6b
Massone
Na Velikonoční pondělí se loučíme s příjemnou Lorenzou a vydáváme se vstříc poslednímu lezení v Sarche. Plán je sektor Sysiphos, který ale netrefujeme a přicházíme do sektoru Sarche area A, čehož nakonec nelitujeme, protože takhle hezky to v průvodci nevypadalo. Jedná hezčí cesta než druhá a tak poslední den parádně zakončujeme dvěma 6a+, jedním 6a a jedním 6b. Bylo to krásné stěnové lezení po malých lištách v perfektním pevném, kompaktním a špatně čitelném vápenci. Sbíháme dolů a obohacujeme zážitek pořádnou italskou zmrzlinou. Pak už jen pár hodin v autě a jsme zase doma, v zimě, sněhu… vlastně v dubnu.
cesta k oblasti Sarche
Jindra ladí výbavu
Sarche – Pedro Papa 6a+
Jindřich & Klokan
