O brazilském Pantanalu jsme nevěděli vůbec nic a ani jsme se tam neplánovali podívat. No a dopadlo to tak, že jsme se do něj zamilovali a byl jedním z největších zážitků naší cesty po Jižní Americe. Tahle úžasná část naší planety země musí okouzlit každého!
Do Brazílie jsme původně vyrazili za olympiádou do Ria. Neměli jsme v plánu nic jiného, než si užít olympijskou atmosféru, poválet se na místních proslulých plážích a přes vodopády Iguazu si to namířit zpět do naší „domovské“ Bolívie (o tomhle příběhu zas někdy příště). Osud nás ale zavál do oblasti nám dříve neznámého Pantanalu. Když jsme se snažili si o této destinaci něco zjistit, nestačili jsme se divit. Tato oblast je s rozlohou okolo 200 tis. km2 největším mokřadem na zemi a díky dostatku vody i v suchém období je domovem mnoha druhů zvířat. A co je největším lákadlem, že tu zvířata v jejich domovském prostředí můžete mnohem lépe pozorovat než kdekoliv jinde na světě.
Co vám budu povídat, když nás pán z místní agentury odchytil na nádraží v Campo Grande a ukázal nám fotky, jak se jeho děti téměř mazlí s místními kajmany, tak bylo hotovo a já už byl na cestě k bankomatu. Třídenní tour nás přišla na 1100 realů, což v přepočtu dalo dohromady asi 8,5 tis. Kč za 2 dospěláky a naší 5-ti letou dcerku.
Rodrigo (ten co nás do toho navezl) nás dostal i na to, že nás po noční jízdě busem z nádraží přepravil do hotelu, kde jsme si mohli dát sprchu a snídani, což už bylo v ceně výletu. Dali jsme se trošku dokupy a vyrazili směr Pantanal. Po cestě jsme si spekulovali, co nás asi tak čeká, ale budoucí realita ve většině předčila naše očekávání.
Kajman Yacaré
Rezervace Arara Azul, do které jsme měli namířeno, rozhodně neleží přímo u dálnice, a tak jsme z klimatizovaného mikrobusu přehodili věci na zaprášenou korbu už značně použitého jeepu. Zatím nás ani nenapadlo, že bychom cokoliv zahlédli, ale hned u prvního mostu přes první náznak mokřadu se povalovali malí kajmánci, zatím bez maminky. Jak zběsilí jsme fotili netušíc, že kajmanů za tuhle tour uvidíme stovky.
Opravdickej cowboy
Po cestě jsme zahlédli pár dalších rezervací, ale žádná nevypadala jako ta naše. Ideální poloha mezi dvěma jezírky nás dostala přímo do místního zvířecího dění, takže za kajmany to bylo opravdu kousíček. I přes to, že jsme zde byli v místní zimní sezoně, tak se teplota neomylně blížila ke 30 stupňům a tak, když jsem v našem „hotelu“ zahlédl napouštějící se bazén, hned mě napadlo se v něm vykoupat, i když nevypadal úplně svěže. 🙂 Naši průvodci mi ale doporučili radši koupání v místních jezírkách, což mi vzhledem k přítomnosti kajmanů nepřišlo jako dobrý nápad, tak jsem prozatím zvolil studenou sprchu na pokoji (teplá ani nefungovala).
Hned po večeři jsme měli na programu noční procházku džunglí. Na hady naštěstí v zimní suché sezóně moc často nenarazíte, ale na pár opravdu výstavních pavouků jsme štěstí měli a mě to upřímně řečeno celkem stačilo, prodírat se s baterkou pod listy palem, kde tak rádi pavoučci odpočívají. Také se nám podařilo zahlédnout kapybaří očka blýskající se těsně nad hladinou blízkého jezírka. Na jeden den toho na nás bylo až až a tak jsme byli rádi, že jsme si mohli s ostatními cestovateli a průvodci v klidu sednout k ohni a otevřít místní rum.
Projížďka lodí
Druhý den byla na programu projížďka lodí po nedaleké řece, kde jsme měli opět možnost pozorovat povalující se kajmany, všechny možné druhy ptáků včetně populárních tukanů, opice a šťastlivci zahlédli i z vody vyčuhující tlamičku vydry obrovské. Po obědě jsme pokračovali malým pěším trekem do džungle. Kdy nás náš průvodce Anaconda vzal na svá prověřená místa, kde byli k vidění papoušci Ara, velký Kondor havranovitý nebo rozdivočelá partičku nosálů. Vrcholem tohoto treku bylo koupání v jednom z mokřadů za přítomnosti kajmanů (prý lidi nežerou), a tak jsme měli možnost být po krk ve vodě zhruba 2m od nejbližšího kajmana.
Tukan
Večer došlo opět na posezení u ohně s novými cestovateli z různých koutů světa a opět to byl moc příjemný večer. Poslední den jsme strávili rybařením, tedy lépe řečeno výlovem piraň z místního jezírka. Stojíte po prsa ve vodě kde okolo vás plavou stovky hladových ryb a vy jim máváte před pusou kusem krvavého masa. Prostě a jednoduše zážitek. Jen si dejte pozor, abyste neměli sami na sobě nějaké krvavé zranění, protože byste se jednoduše mohli stát taky kořistí. Každý z nás ve finále chytil v průměru tři tyhle zubaté mršky a nakonec jsme si je dali k obědu.
Po obědě na nás čekal odvoz zpět do civilizace a neomylně jsme mířili ke konci tohoto dobrodružného výletu. Pantanal nás ale ještě v klidu rozjímat nenechal a na korbě jeepu jsme ovíjeni příjemně osvěžujícím větrem sledovali další zvířecí divadlo. Řidič nám zastavoval na každých pár metrech a sám zaujatě sledoval přecházející rodinku kapybar, divokých prasat, vystavující se kajmany na březích, poskakující jeleny a mnoho druhů ptáků. I z další prosté jízdy jeepem se stalo úchvatné safari bez jakýchkoliv hranic a plotů. Budete-li mít někdy tu příležitost věnujte Pantanalu svůj čas na cestě po Brazílii.
Více informací o našich cestách hlavně po Bolívii najdete na stránkách www.live-bolivia.com
