Chamonix

Při výběru letní dovolené jsme se s Terez shodli celkem dobře, a to jsme ještě ani nebyli manželé. Našim cílem bylo Chamonix ve Francii a pak také italské Gran Paradiso, které jsme, díky rozumné vzdálenosti a horskému závodu SWS, do cesty přidali.

Při výběru letní dovolené jsme se s Terez shodli celkem dobře, a to jsme ještě ani nebyli manželé. Našim cílem bylo Chamonix ve Francii a pak také italské Gran Paradiso, které jsme, díky rozumné vzdálenosti a horskému závodu SWS, do cesty přidali.
V Chamonix už jsem jednou byl a moc dobře jsem věděl, jak je to tam fajn. Tehdy ale našim stěžejním cílem nebylo běhání, ale spíš samotný Mont Blanc – nejvyšší hora Evropy. Počasí moc nepřálo a s kámošem Šémou jsme byli nakonec rádi, že jsme to ve zdraví přežili a mohli popojet do prosluněných skal trochu víc na jih. Nyní jsme nevezli žádné lezecké hračičky, ale trailové boty. Přijeli jsme běhat do mekky trailrunningu a alespoň z části prozkoumat trasy legendárních horských závodů.

Cesta: Praha – Německo – Švýcarsko – Francie
Cesta byla jasná a přímá jako tenkrát, tzn na Prahu, Rozvadov, Nurnberk, Heilbronn, Karlsruhe, Freiburg, Basilej, Bern, Martigny a Chamonix. Něco málo přes 1.200 km nám zabralo polovinu sobotního dne i část nedělního rána, s cca 5h spánkem na odpočívadle u dálnice. Jeli jsme s postarším Oplem Astrou s provizorní lůžkovou úpravou. V překladu to znamená, že když si chceš lehnout, musíš všechny věci přeskládat na přední sedadla, aby bylo místo, kam si lehnout. Dost jsem se naučil na Zélandu, ale teď jsme v autě byli dva a chyběla k tomu dřevěná konstrukce postele. Jedna až dvě noci se daly zvládnout celkem v poho.

Frčíme směr Chamonix a na té fotce něco nehraje 😀

Neděle 14.7.2019
Dopolední příjezd do Vallorcine/Argentiére jsme zapili nepříliš lahodným kafem v lokální pekárně a celí natěšení jsme vyrazili k prvnímu seznámení s místním horským terénem. V hodinkách jsem měl naplánováno několik tras a volba padla na část horského treku Via Alpine Red 113 a TDM & Tour De Mont Blanc. Za cíl jsme si dali horské jezero, které je magnetem většiny instagramových turistů. Ani my jsme nebyli výjimkou, a protože počasí přálo a Mont Blanc jsme měli neustále na dlani, fotili jsme také. Zpět jsme to vzali po trase Tour du Mont-Blanc přes Aiguillette d’Argentiere na parkoviště Tré-le Champ.

Pohled na Mont Blanc od jezera Lacs de Chéserys.

Terez & Fast And Light & Jezero & Mont Blanc.

Klokan & Mont Blanc.

Terez & Mont Blanc.

Terez s Klokanem a Mont Blanc.

Z horského hřebene jsem si všiml pěkného parkoviště kousek nad Argentiére. Podle mapy jsme lehce dohledali polohu a na večer zamířili tam. Bonusem byl horský potok, kde jsme zregenerovali nohy a opláchli unavená těla. Pak už jen pizza a carbonáry v Argentiére, západ slunce a spaní v autě na parkále.

Regenerace v horském potoce kousek od Argentiére.

Den I.
Celková vzdálenost: cca 10 km.
Nastoupané výškové metry: 870 m.

Pondělí 15.7.2019
Pondělní bylo jediným dnem, kdy mělo být pod mrakem s hrozbou spadnutí pár kapek (občasného deště). Zvolili jsme tedy krátkou dopolední prohlídku Chamonix a následný přejezd do vesničky Les Houches, kde jsme měli domluvené AirBNB ubytování. S odstupem času mě trochu mrzí, že jsme si na samotné Chamonix nenechali času víc. Je to neskutečně živé městečko, našlapané outdoorovými obchody, restauracemi, obchůdky se suvenýry a mrakem turistů. Autem lepší sem ani nezajíždět, ale u místního supermarketu Carrefour jsme jedno volné místo našli. Nejvíc jsem se těšil na náměstí, ze kterého se startuje a kde také končí legendární závod UTMB. Atmosféra během závodu zde musí být fantastická a jednou bych ji chtěl zažít.

Chamonix city při pondělku.

Chamonix city a kostel, kde se startuje UTMB.

Ubytování v Les Houches nepatřilo k těm nejlepším, ale svůj účel splnilo na maximum. Útulné bylo. Měli jsme kde spát, měli jsme sprchu a mohli jsme si vařit. Co víc si přát, snad jen balkon s výhledem na majestátní horské hřebeny a Mont Blanc. Odpolední výběh byl směřován k horské stanici lanovky Bellevue, kudy projíždí i horský vlak zubačky. Dolů jsme to hrnuli po trase závodu TDS (cca jen 5 km z celkových 145 km) až před barák. Samotná vesnička Les Houches nás doslova okouzlila. Krásné náměstí, obchody a pohodový klid. Ideální kombinace pro podvečerní relax s procházkou a vínkem.

Trailová dálnice k Bellevue

Terez a Bellevue Trail zpět do Les Houches.

Les Houches city centre.

Den II.
Celková vzdálenost: cca 11 km.
Nastoupané výškové metry: 800 m.

Úterý 16.7.2019
V úterý nás čekalo opět slunné počasí a autem jsme jeli zpět do Argentiére, tzn na parkoviště Tre-le Champ, které bylo výchozím bodem našeho dalšího výběhu. Tentokrát po stopách závodu Marathonu Du Mont-Blanc. Začali jsme pozvolným seběhem do vesnice Vallorcine, odkud začalo stoupání do sedla Col des Possetes a na hřeben. V podstatě nás čekal kopec o necelých tisíci výškových metrech s následným prudkým seběhem dolů. Zkrátka takový vložený vertikál na nejvyšší bod závodu Aiguillette des Posettes ve 2201 m.n.m. Pokud někdo sledoval live přenos ze závodu z konce června, tak právě z tohoto hřebene byly vidět ty neskutečně krásný panoramata. My jsme je viděli nyní v reálu a já si to maximálně užil. Za mě asi nejhezčí výběh. Celé údolí Chamonix jak na dlani a opět ten Mont Blanc.

Trailem do Vallorcine z počátku z mírného kopce, ideální na rozběh.

Stoupání z Vallorcine do sedla Col des Possetes.

Hřebenovkou na Aiguillette des Posettes (2201 m.n.m).

Aiguillette des Posettes ve 2201 m.n.m.

Hřebenovkou dolů s kulervoucím výhledem na Chamonix Valley a Mont Blanc.

Seběh dolů, na protějším kopci je vidět trail, kterým jsme se vraceli v neděli, přes Aiguillette d’Argentiere.

Po ostřejším seběhu přišla na řadu fast bageta a trochu neplánovaný odpolední výlet k ledovci Lognan. Na přání své ženy jsem souhlasně přikývl a v sílícím odpoledním žáru jsme se vydali sjezdovkou k vyhlídce. Kromě docela strmého sklonu mě překvapila a zaujala vyklidněná žena v kabině silnějšího nákladního auta, která měla očividně stejnou cestu jako my. S tím rozdílem, že nešla po svých. By člověk nevěřil, co dokáže vyjet náklaďák. Ledovec byl ovšem úchvatný, seběh trochu brutální, ale celkem rychlý.

Stoupání rozpálenou sjezdovkou k ledovci Lognan, v pozadí žena v trucku.

Jedna společná s Lognanem.

Seběh od ledovce Lognan zpět.

Opět regenerace v horském potoce kousek od Argentiére.

Den III.
Celková vzdálenost: 25,6 km.
Nastoupané výškové metry: 1.800 m.

Středa 17.7.2019
Středa nebyla odpočinková, ale naopak. V plánu byla Královská etapa – vlakem do Montroc Le-Planet a po stopách Marathon Du Mont-Blanc a UTMB na Planpraz, a pak přes Le Brévent (2.525 m.n.m.) zpět do Les Houches. Slunné počasí slibovalo opět dechberoucí výhledy, na které jsme si vlastně už docela zvykli. Údolí Chamonix jsme tentokrát projeli vlakem a byla to příjemná změna. cesta trvala zhruba hodinu a před desátou dopolední jsme už svižně mířili k parkovišti Tre-le Champ, ze kterého jsme sledovali červenou značku přes Flegere na Planpraz. Celá trasa byla opět po stopách závodu Marathon du Mont-Blanc. V podstatě jsme tak prošli ⅔ celé závodní trasy. Na mezistanici lanovky Planpraz ve 2.000 metrech jsme si prohlédli cíl maratonu a udělali obrázek o posledním úseku trati. Chyběl už jenom začátek, ale ten musí počkat na příště.

Po stopách Marathon Du Mont-Blanc a UTMB k La Flégére.

Výhledy cestou, opět bych mohl popsat jako fantastické.

Z Planprazu jsme pokračovali horskou stezkou na nejvyšší bod Le Brévent, kam jezdí i lanovka. S blížícím se vrcholem postupně přibýval i počet vyvezených turistů. Pak už jen dlouhý a táhlý seběh kolem sochy Statue of Christ the King zpět do Les Houches. Královskou etapu jsme zvládli a mohli se těšit na rest day.

První sněhové pole cestou na Le Brévent.

Další sněhová pole cestou na Le Brévent.

Jedna společná z Le Bréventu do alba.

Opět a zase, směrem dolů s výhledy.

Panorama Terez & Mont Blanc.

Den IV.
Celková vzdálenost: cca 26 km.
Nastoupané výškové metry: 1.650 m.

Čtvrtek 18.7.2019
Ve čtvrtek nám skončilo ubytko a následoval přejezd tunelem pod Mont Blancem na druhou stranu kopce, do italského městečka Courmayeur. Tunel nám významně zkrátil kilometrovou vzdálenost do národního parku Gran Paradisa. Mimo to nám provětral i peněženku, neboť zpáteční a výhodnější ticket stál necelých 60 EUR. Polední prohlídka městečka proběhla v duchu kávičky a zmrzliny a připomněla nám, že je dobré občas i relaxovat a odpočívat. Nejen francouzská část, ale i ta italská nabídla úchvatné výhledy na horské hřebeny i samotný Mont Blanc.Všimli jsme si toho již večer na procházce k hospůdce Baita Ermitage, když pomalu ustoupily mraky. Útočiště pro nocování poskytlo parkoviště Parcheggio Villair damon, malý kousek nad městem, hned u začátku turistických cest.

Coffee a ice-creem time.

Den V.
Celková vzdálenost: 0.
Nastoupané výškové metry: 0.

Pátek 19.7.2019
Courmayer je opět jedním z významných bodů, kudy vedou závody UTMB. My se vydali ostrým stoupáním k Rifugiu Giorgio Bertone a pak si užívali, tentokrát asi nejvíce běhatelný, hřeben ve směru k Rifugiu Bonatti, opět po stopách UTMB.

Hřebenovka nad Courmayeurem k Rifugiu Bonatti.

Hřebenovka nad Courmayeurem.

Hřebenovka nad Courmayeurem zpět.

Hřebenovka nad Courmayeurem.

Hřebenovka nad Courmayeurem.

Panorama nad Courmayeurem.

Taky jsem tu byl 🙂

Pizza v pizzérce uspokojila naše hladové žaludky a my mohli v poklidu vyrazit směr královské Paradiso. Údolím Aosty jsme asi po dvou a půl hodinách dojeli k jezeru Ceresole Reale. Cílem byl kemp , kde jsme pomýšleli na krásný kulatý bungalov. Neměli jsme rezervaci a bungalov si užívali jiní. Štěstí přeje připraveným. My se nakonec spokojili s travnatým pláckem kousek vedle a se stanem. I to mělo své kouzlo. Gran Paradiso jsme do výletu zařadili z jediného důvodu, a to závodu SWS Royal Ultra SkyMarathon, kam jsem se z jara přihlásil. S Terez, které jsem mimochodem onen závod zakázal, jsem obhlédli blízké okolí, abychom zjistili, že v okolí není krom několika hotelů a hospůdek skoro nic. Jídlo jsme si uvařili z našich vlastních zásob a po zbytek dne relaxovali.

Relax koupačka pod vodopádem před cestou do Gran Paradisa.

Den VI.
Celková vzdálenost: 13,8 km.
Nastoupané výškové metry: 890 m.

Sobota 20.7.2019
Předzávodní sobota se nesla v předzávodním odpočinkovém duchu. Jeli jsme vyzvednout startovní číslo a registraci na závod a lehce jsme se proběhli kolem jezera. Podvečerní restaurace s těstovinami, pizzou a 1 dc vínka zpříjemnily naši skvělou, ale pomalu končící dovolenou.

Terez si jezero oběhla celé, já jen lehce vyklusal.

Předzávodní tradiční rituál.

Rest day a předzávodní chvilka poezie.

Den VII.
Celková vzdálenost: 9 km.
Nastoupané výškové metry: 180 m.

Neděle 21.7.2019 – závodní den
Ranní budíček ve 3:55 je přesně to, co o prázdninách nechceš. Naše dovolená právě skončila. Já šel odběhnout závod a Terez si naplánovala výlet po malebném okolí hor. Mraky ustoupily a Gran Paradiso se ukázalo ve své plné kráse. Report ze závodu si zaslouží samostatný příspěvek, který najdete pod odkazem níže. Usilovně na něm již nyní pracuji.

Jezero Ceresole Reale v národním parku Gran Paradiso.

Terez na svém výletě po stopách Royal Ultra Sky Marathonu – závěrečná část.

Terez na svém výletě po stopách Royal Ultra Sky Marathonu – závěrečná část.

Závod jsem dokončil a spokojení a unavení jsme vyrazili zpět k domovu. Bylo to moc fajn.

Před posledním stoupáním v závodě Royal Ultra Sky Marathonu Gran Paradiso, Italy – 55km (+4141m).

V cíli Royal Ultra Sky Marathonu Gran Paradiso, Italy – 55km (+4141m)

Tak příště zase na značkách. Skotsko a Glen Coe Skyline už čeká za dveřmi!!

Prosím ohodnoťte

Umístění

,

Oblíbenost

Počet shlédnutí: 77



Booking.com

Klokan

Počet příspěvků: 23

Externí odkazy

cestujsvetem.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *