Surf Lanka 2015 5/5

Před cestou na Sri Lanku jsem měl plán, který vypadal zhruba tak, jak jsem jej popsal v příspěvku do cestovatelské skupiny na fb

„Ahoj, 21.8 – 6.9 plánuji surf&trip po Sri Lance. Předběžný plán stručně – po příletu chci postupně přejet Sri Lanku vlakem/busem na východní pobřeží do Arugam bay, počítám tak 3-5 dnů se zastávkami v horách, mám několik variant a je to jenom o domluvě. V Arugam bay surfovat (whiskey point apod) a jinak cestovat po východním pobřeží mezi Arugam bay a Trincomalee a objevovat krásy Sri Lanky spíš mimo profláklé turistické oblasti. Co se týče turistických lokalit, chci vidět pralesy, hory, divokou přírodu, panenské pláže a celkově poznat Sri Lanku tak trochu jinak, jestli to vůbec ještě lze 😀 Jestli to někoho z Vás zaujalo a chtěl by se třeba na několik dní přidat nebo plánuje něco podobného v této oblasti ve stejném termínu, napište do zpráv. Zdraví Klokan“.

Ozvali se mi dva lidi a s jedním z nich jsem se potkal, ale o tom až později. Letěl jsem se společností Fly Dubai (dceřinka od Emirátů) z Prahy přez Dubai a všechno vpoho, ačkoli bylo mírné zpoždění a na přestup byla cca hodina, letadlo v Dubai počkalo. Jedinou nevýhodou byla absence jídla během letu Dubai – Colombo, no prostě nízkonákladovka, ale v podstatě nejrychlejší let.
Ubytování dopředu jsem neřešil, ale z průvodců, cestovatelských blogů a internetových stránek jsem měl vytipovaná místa, kam jsem se chtěl podívat. Všechno bylo nakonec ale trochu jinak. Pár dní před odletem jsem získal kontakt na týpka, který na Sri Lanku jezdí už několik let a žije v templu společně s mnichy, na jihu v Kamburugamuwe. Podařilo se mi s ním navázat kontakt a můj plán pro prvních několik dní nabral úplně jiný směr.  Místo na vlak do hor jsem sedl na bus, který mě dovezl do Matary na úplný jih ostrova. V Mataře jsem hned pořešil simku s daty, která vyšla mnohem levněji než na letišti a která je velmi užitečnou věcí především z hlediska komunikace s místními a pro přístup k internetu. S využitím svého mobilního guida – aplikace maps.me, která se mi už v Maroku stala nepostradatelným pomocníkem, jsem úspěšně dorazil do templu, kde mě přivítala milá paní a nabídla mi rice and kari zabalené do novin s vodou odstátou v kbelíku. Hlavou mi hned šrotovaly načtené rady nepít žádnou jinou vodu než balenou, a to ještě s pečlivou kontrolou uzávěru, jestli není jen doplněná. Ale proč to vlastně nezkusit, když to pijí místní, tak já můžu přece taky. Záhy jsem se od Petra dozvěděl, že jih Sri Lanky je jedno z mála míst v Indii, kde se dá voda opravdu pít z kohoutku, ale člověk musí být neustále obezřetná a pohlídat si to. Za mě můžu říci, že jsem za celou dobu pobytu neměl jediný střevní problém a vodu jsem střídal podle místa, chuti a nálady:).

Templ, kde jsem dostal malou cimru, byl jen kousek od oceánu a obklopen vzrostlými palmami se pro mě stal takovým malým rájem na zemi. Matrace ze slámy, fotky buddhistických mnichů na poličce nad stolkem a malé okno jen se závěsem vzbuzovali přesně tu atmosféru, kterou jsem si ve skrytu duše představoval.

Kamburugamuwa

Cimra v templu

Ještě ten den jsme s Petrem vyjeli na motorce po Galle road přes turisticky známou Mirissu do Weligami surfovat. Surf půjčuji za 200 rupek na hoďku, což vycházelo v přepočtu na zhruba 50 Kč, takže pohodič. Cestou zpět ještě kupujeme čerstvou rybu u místních rybářů a pijeme kokosové mléko, které jsem si úplně zamiloval.

V Mirisse se potkávám se Zůzou, holčinou z Česka, která mě kontaktovala přes fb viz příspěvek výše. Stejně jako já se vydala poznávat Sri Lanku úplně sama, jen s batůžkem na zádech, čímž si získala můj velký obdiv. Měla pořešený úplně parádní ubytko kousek od pláže a z jejích dosavadních zážitků bylo vidět, že je do cesty úplně zapálená. Zůza to měla naplánovaný tak, že jela hodně podle průvodce, krom pozorování velryb, želviček apod nechtěla vynechat ani safari v parku. Já tyhle turistický atrakce zrovna neměl v plánu, ale nakonec jsme se shodli, že následujících pár dní budeme pokračovat spolu, tzn. směrem na jiho východ a pak do hor. Našim dalším cílem byla Tissa, vstupní městečko pro safari výjezd do národního parku Yaly. Sám bych tam nejel, ale podařilo se nám trochu vyjednat cenu a já se nechal překecat. V jeepu jsme jeli ještě s bandičkou 4 Francouzů a když to celkově shrnu, viděli jsme pávy, což je asi nejrozšířenější živočich na Sri Lance, buvoly, srny, jeleny, krokodýly, nějakého slona v dálce, spoustu ptáků, medvěda pyskatého a hodně v dálce na stromě možná ocas nebo hlavu leoparda. V kombinaci s akčním řidičem to byl celkově povedený výlet, ale téměř všechno to, co jsme viděli za docela nekřesťanský peníze, jde spatřit i v severní části parku od Arugam bay, a to za podstatně menší obnos rupií, ale to až později. Co mě zaujalo asi nejvíce byla zastávka na Okanda beach, kde mi teprve došlo, jak ničívá a devastující musela být tsunami, která zasáhla Sri Lanku v prosinci roku 2004.

Yala park safari

Našim dalším společným cílem byla Kataragama, malé izolované poutní městečko, jedno ze tří nejuctívanějších náboženských míst na Sri Lance (spolu s Adams Peak a chrámem Buddhova zubu v Kandy), které považují za posvátné buddhisté, hinduisté i muslimové. Dokonce i křesťané sem přicházejí, aby si vyprosili boží pomoc. Na autobusovém nádraží se potkáváme s Bárou a Denisem, se kterýma se už Zuzka potkala během prvních dnů cestou na jih, a nakonec zůstáváme přes noc všichni čtyři. Našli jsme fajn ubytko a vyrazili zkouknout pudžu do Posvátného okrsku, který ožívá zejména při večerních bohoslužbách, resp. půdže. Spoustu lidí nosí do svatyně ovocné mísy a rozbíjí kokosové ořechy o kameny před svatyní. Dokonce i my jsme byli obdarováni jídlem pro „pilgrimi“ neboli poutníky, a to kaší na zeleném listu.

Pudža Kataragama

Nakonec to byl náš poslední společný večer a můj poslední den se Zůzou, která chtěla do hor a na festival do Kandy. Čím víc jsem o tom všem přemýšlel, tím víc mi bylo jasné, že to pro mě nemá smysl, jet přes celé hory do Kandy a pak se vracet zpět na východ do vysněného Arugam bay. Brzo ráno jsem sedl s Bárou a Denisem na bus do Monaragaly a odtud už zase sám do Arugam bay. Bára s Denisem pokračovali na sever do Baticoly a Zůza jela do Kandy.

Tipy a rady – Doprava: cestuj busem, nejlevnější varianta a asi i nejrychlejší. Autobusy jezdí pořád a téměř všude.
Busy jsou často přeplněné a lidé nastupují i do naprosto narvaného autobusu, včetně prodejců drobných pochutin, omalovánek apod. Mnohdy jede někdo na schůdcích venku. Je také zcela běžné, že pokud nastoupí někdo s nákupní taškou, tak ji někomu vrazí na klín, stejné platí i pro malé dítě:)

Jídlo: Určitě Rice and Curry. V Mirisse ochutnávám své první kottu, což jsou nasekané těstoviny spolu s přílohou dle vlastní chuti, v mém případě se zeleninou. Na snídani ochutnávám nudlové placičky s dhalem (čočka na kari).

Největší zážitky&zajímavosti: Templ, jih Sri Lanky, pláže, surf bez neoprenu, Rice and Curry, kotu a kokosové mléko.

Surf Lanka part. 2 Arugam Bay & surf
Po asi 5-ti hodinách cesty autobusem jsem dorazil do Potuvill, větší městečko asi 5 km od Arugam Bay. V místní bance jsem směnil peníze a po nekonečné domluvě s tuktukářem jsme objeli několik guesthousů a cabán (malá chatka postavená např. na sloupcích a nebo s jednou otevřenou stranou). Na východním pobřeží byla zrovna hlavní sezona a všude bylo hodně moc turistů. Cabanu jsem našel až ve Whisky pointu, 200 m od vysněné vlny. Po krátké obchůzce okolí se potkávám s místním chlápkem (vlezl jsem mu na zahradu v domnění, že tam najdu nocleh) a ten mě vzal k jeho rodičům, kde mi nabídl neskutečné ubytování v polorozpadlé boudě s potrhaným lehátkem, bez moskytiéry a hned vedle louky, kde dle jeho slov lze pozorovat slony, krokodýly a jiná exotická zvířata. Pozval mě na drink a chvíli jsme poseděli u čerstvého kokosového mléka. Já se poté vrátil zpět k pláži, do jedné moc fajn cabany, která mě zaujala jak svou jednoduchostí, tak i příjemnou majitelkou.

čerstvý kokos od cápka

V SaBaBa’s Coffe vyřizuji pozdrav od DJ Camili z Portugálu (Arthouse – Ericeira), která tady asi před třemi lety mixovala mjůziku na deskách. Půjčil jsem surf a utíkám do vln. Surfspot Whiskey Point je plný většinou jen přes den, surfaři se po ježdění vrací zpět do Arugam bay, kde to žije nočním životem až do rána. Whiskey Point zůstává na noc klidný. Jsou tady asi jen dvě restaurace s ubytováním. Druhý den půjčuji surf na celý den a konečně chytám svoji „the best wave of my life“ a poznávám kouzlo této super dlouhé vlny.

Whiskey Point

Whisky point

Po krátkém odpočinku se vydávám na průzkum okolí a mým cílem je místní chlápek, kterému jsem den předtím vlezl téměř do domu. Nechtěl jsem jíst „evropské“ jídlo v jediné restauraci a domluvil jsem si večeři u něj. Ve smluvený čas se znovu objevuji u něj doma, kde se sejde celá rodina, všichni byly nastrojení a moc fajn. Připravili mi luxusní rice and curry, grilovaný rybičky, kokosové mléko, sušené rybičky, chipsy z kokosového mléka a já se měl jako král.

family

Zůstávám i druhou noc a užívám pohodu. Paní domácí mi každý den přinesla čaj a něco na chuť. Stejně tomu bylo i před odjezdem. Její muž mě hodil na skůtru asi dva km na nejbližší zastávku busu.

Z Whiskey pointu jsem se přesunul do Arugam bay na český surfhouse, kde jsem potkal partu čecháčků a strávil zde pohodový den. Kdybych měl víc času, určitě bych zůstal déle.

Czech Surfhouse Sri Lanka

Od Báry, která tomu šéfuje, a Vlastíka jsem dostal základní informace o okolí a nakonec jedem s Norbertem a Sandrou na výlet do severní části Yaly (Kumana National park). Jeli jsme ťukťukem a řidič nás povozil po nejlepších místech v okolí, včetně Okandy beach a boží vyhlídky Kudumbigala s templem.

Kudumbigala Monastery

Na surfhouse přijíždí postupně další čecháčci a já asi po 12 letech potkávám Báru z Dachu, která tam kempovala na parkáči s Hofajzem a spol stejně jako my s bandičkou snowboarďáků z Vysočiny. Večer dáváme pivko v Roof baru, chill na housu a do hajan. Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem nešel surfovat na spoty jako Panama apod nebo nezůstal aspoň o den déle, ale plánů bylo moc a hlavně mě čekaly hory.

Doprava: busy a občas ťukťuky, pokud chcete objíždět surfové spoty, tak ťukťukem, nebo pěšky na baby point, který je přímo v Arugam bay.

Jídlo: za mě nejlepší zkušenost u lokála. Jinak Arugam je plnej restaurací a podniků, kde seženete téměř cokoli od místních specialit po plnotučný hamburger s hranolkami.

Největší zážitky&zajímavosti: surf, whiskey point, vyhlídka v severní části parku Yala,

Sri Lanka part. 3 Konečně hory

Brzy ráno v 6 hodin chytám hned u surfhousu bus do Pottuvile a v 6.30 už sedím v busu do Wellavayi, kde po asi 3 hodinách jízdy chytám bus do Elly, což je takové známější horské městečko z hlediska okolních výletů s krásnými vyhlídkami. V Elle jsem před polednem a ubytko řeším v „UP country restaurant“ na doporučení Báry a Denise. Paní byla fakt hustá a moc fajn, trochu zmatená, ale uměla moc dobré banánové Kottu s čokoládou. Ubytování bylo trochu úlet, taková tmavá kopka a sprcha s tureckým záchodem, ale punk je punk, což podtrhla i nabídka sprchy druhý den, kdy měli v koupelně instalatéra a jediná možnost umytí byla na dvorku, a to s poléváním vodou z kýble přes zeď od jejich bábušky.
Po 20 minutách aklimatizace a domácím rice and curry vyrážím na Little Adams peak, což je úplně nejvíc pohodová vyhlídka na okolní krajinu a Ella rock.

Little Adams Peak

Na zpáteční cestě ještě scházím asi 3 km dolů z klikatého kopce po Wellavaya road k Rawana templu, což bylo tak trochu zklamání, ale mniši s volejbalovým míčem za ten pohled stáli. Cestou nazpět mě nezastavil bus, což jsem okomentoval několika nadávkami, ale po cca minutě jel další a v něm banda veselých, na půl svlečených a možná i lehce opilých týpků, mířících na festival do Kandy. Za hlasitého volání „come on“ za běhu naskakuji do jedoucího vozidla a užívám si veselou cestu zpět do Elly. V „Down town Rotti house“ dávám Pineapple honey rotti, což bylo hodně příjemným zakončením dne. Druhý den ráno vyrážím na lehce obávaný trek Ella Rock. První 2 km po kolejích, pak bludiště a stezičky v čajových polích se strmým kamenitým výstupem na závěr. S pomocí navigace v mobilu to ale dávám na pohůdku a hlavně bez průvodců, kteří už od rána stepují na železničním mostě a hladově vyhlížejí svou kořist. Za cca 1,5 hodiny jsem na vrcholku, trekových sandálech:D Pokračuji ještě po hřebínku na Temple view point a pomalu se vracím zpět. Při sestupu už potkávám skupinky turistů a ve většině případů i s dotěrnými lokálními průvodci. Ve vesnici chytám bus a frčím ještě kouknout na Rawana falls, kde už se tou dobou umývá spousta čmoudů. Zkouším vylézt po kamenech co to de, ale končím několik desítek metrů před dopadem hlavního proudu.

The Ella Rock

Rawana Falls

Loučím se s paní domácí a po poledni sedám poprvé do vlaku a neskutečně si užívám cestu čajovými plantážemi do horského městečka Haputale. Ubytko nakonec řeším asi 200m od vlakového nádru, ačkoli jsem měl asi 2 hodiny prostoru na obhlídku 4 dalších guesthousů. Easy boy mi mezi tím konečně uklidil a připravil pokoj, kde jsem odložil věci a mohl vyrazit na okolní prohlídku směrem k britskému statku Adisham. Haputale si mě získalo hned první den. Večer se toulám po ulicích, koukám na pouliční kuchaře, nasávám zdejší atmosféru, prolézám obchůdky a ztrácím se v temné uličce, kde mi dva mladí cápkové ukazují cestu k muslimské mešitě, ale místo za světlem mě posílají do zákoutí tmavých baráků, kam jsem taky šel. Trochu jsem pocítil strach, když procházím cestičkou podél zdí, v úplné tmě, míjím nějaké volně pobíhající psy a v vzápětí zjišťuji, že ten onen cápek mi je docela svižným tempem v patách. Taky zrychluji, zatáčím do nějakých schodů a když už je téměř za mnou, vybíhám konečně z poza rohu na hlavní cestu, kde už je zas pohyb a trochu víc světla. Ten zamnou šel naštěstí opačným směrem a já si hodně oddychl. Zbytek večera už jen zewluju kolem centra vesničky a s nadšením pozoruji šefkuchaře, připravující kottu, rotti, rýžové nudle a další místní specialitky. Fotím, točím, slintám a zítra sem jdu, vypadá to úžasně.

Vlak Haputale

Týpek kuchtí kottu

Ráno opět brzo vstávačka a v 6.30 vyrážím Faktory busem k čajové továrně Dembatenne a na vyhlášenou vyhlídku Lipton Seat. Od továrny vede klikatá cesta napříč čajovými plantážemi v délce asi 6 km, ale dá se zkrátit po kamenitých schodových chodnících. Po asi 1,5 hodině se dostávám na vrcholek s parádním výhledem. Škoda těch buržoustů, co se nechávali vyvézt auty až nahoru.

čajové plantáže

Lipton Seat

Cestou zpět se zastavuji ve dvou tamilských školách, kde se mi podařilo domluvit prohlídku. Za odvahu dětí ptát se mě na základní otázky v anglickém jazyce rozdávám propisky z ČR a bonbony. První škola byla menší základka s 1-5 stupněm. Druhá škola byla větší, s 9 nebo 11 stupni. Vyučující byli fajn a děti také. Měl jsem trochu i štěstí, protože byl zrovna první školní den po měsíčních prázdninách z důvodu voleb.

škola

Do továrny na čaj jsem se ale nedostal, pondělí den zavírací a stroje nejely. V poledne jsem zpět v Haputale a vyrážím do jedné z lokálních putik. Dávám jak jinak než zeleninové rice and curry za krásných 100 rupek, i s polévkou a vodou. Pak ještě v místní pekárně milk coffe s croasantem. Kupuji pohledy a čekám na Lucku, kterou jsem potkal na surfhousu v Arugam bay. Večer už společně a jak jinak, než u lokálů v centru vesničky, na super jídle.

Lůca s rice and curry od lokála

Další den si jedeme každý svůj plán. Lůca jede na Lipton seat a já volím cestu expres vlakem do Nuwara Eliya. Cesta trvá asi 2 hodiny a seznamuji se s fajn týpkama. Uměli dobře anglicky a s Rajithou jsem doteď v kontaktu přes fíbíčko 😀 Nuwara Eliya je takové koloniální městečko, kde v podstatě nic moc není, podle mého názoru, zato je tam trochu chladněji. Busem jedu kouknout do čajové továrny Pedro Estate, kde konečně vyšla i prohlídka i s ochutnávkou srilanského čaje. Zpáteční cestu volím busem a z počátku to beru za největší chybu celého dne, nakonec to ale byla cesta nezapomenutelná. Z kopce do kopce, serpentinami v hustém dešti po rozbité a opravované silnici té nejnižší třídy. Řidič frajer, bus veterán, ale jel a jel dobře:D

party ride

V Haputale zůstáváme ještě jednu noc a další den už zase každý po svém. Lůca pokračuje do Kandy a já se vracím zpět na jih do templu ze Petrem, kde jsem cestu začal a kde se mi to ve finále nejvíc líbilo. Ráno zjišťuji info kdy jede bus a koho nepotkám, Zůzu 😀 že prý mi pozdrží bus, tak běžím pro batoh a za 10 minut už sedíme společně a jedeme do Wellavayi. Zůza frči na východ do Arugam bay a já sedám na dálkový bus na jih do Matary a Kamburugamuwi.

Doprava: busy a vlak. V horách určitě doporučuji vlak.

Jídlo: rotti v Down town Rotti house v Elle, Kottu nebo rice and kari v jedné ze tří lokálních restaurací v centru Haputale. Budete tam možná jediný bílí mezi místníma, ale jídlo prostě nejlepší!

Největší zážitky&zajímavosti: Ella rock, Little Adams Peak, Lipton Seat, Haputale, vlak.

Sri Lanka part. 4 Zpátky na jih

Opět se potkávám s mnichem Walgamou Vineethou Therou, který je přes 40 let budhistickým knězem zapojeným do řady náboženských a záslužných činností. S Petrem jedeme hned surfovat. Vlny mají docela sílu a dávám několik dlouhých jízd až na pláž. Fantazie a spokojenost. S lokálama od surfu ještě malej jointík, pak do místní pekárny na černý čaj s mlékem, kde nám boss dá i prohlídku. Všude jen kanystry palmového oleje, dva zpocení dříči od pecí a spousta těsta. Učím se základní fráze sinhálštiny, popíjím „Kiri kaha té“ a nasávám atmosféru jihu. K večeru ještě sháníme jídlo pro mnicha, ale vajíčka zrovna nejsou, tak jedeme do bufíku pro kuře.

V templu to fungovalo tak, že na snídani a oběd bylo jídlo od lidí, kteří jej nosí jako dar. Večeře byla v naší režii, a buď se jelo na tržnici pro rybu, nebo pro vajíčka, nebo pro nějakou hotovku jako například to kuře, a dovezlo se mnichovi. Ten pak uvařil pro všechny.

jídlo od lidí

Večer jedem s Petrem na motorce do Matary do vytipovaného bufíku, kde dáváme indický nan (placky), hovězí v kokosovém mléce a čabaty. Cestou zastavujeme pozdravit tři mladé mnichy v sousedním templu a zastavujeme na Polhena beach, která patří k top surf spotům jihu. Prostě jeden z nejlepších dnů na Sri Lance.

motorka ride

Ráno jdu kouknout na pláž pod templem, podle Petra nejhezčí pláž v okolí a možná i na celém jihu. Nevím jestli jo, ale pro mě určitě byla. Jsem nejvíc nadšený, fotím, koupu se ve vlnách a konečně užívám klid ráje, jo a jsem tu úplně sám.

beach

Vracím se na Polhenu beach za místním týpkem ze surfhousu kde dostávám tip na půjčení motorky. Za 1500 rupek půjčuji u mlaďochů skútr na dva dny, nechtějí po mě ani doklad, ani love, prý až pak 😀 V Mataře kupuji benál a přes pekárnu a týkpa s čerstvým kokosem se vracím do templu. Odpoledne prší, déšť v letních měsících je na jihu ostrova celkem normální věcí. Prší téměř celé odpoledne a místo na surf frčím na trh pro rybu. Cestou dávám kiri kaha té a nakupuji koření. V největším dešti se vracím do templu a mnich vaří super večeři. Rybu s rýží a kokosem.
Ráno budík v 5.40, chci surfovat za úsvitu. Startuji skútr a jedu do pekárny na čaj se dvěma muffiny, prostě nejlepší snídaně. Pokračuji do Weligami na surf, kde se daří chytat pěkné dlouhé vlny. Po hodině mám dost. Dalším dnešním cílem je Jungle beach. Startuji skútřík a jedu 20 – 30 km trip do Unawatuny. Jedu po pobřežní highway a občas zastavuji na fotografickou pauzičku. Cestou vidím rybáře na kůlech a kolem poledne se dostávám na místo. Malá pláž, ukrytá v pralese, ale docela crowdy s barem a spoustou zewlujících rusáků. Koupu se a vyrážím zpět. Cestou ochutnávám vaječné rotti a zastavuji u templu v Kogale. Sluníčko docela peče a už teď vím, že jsem se trochu připekl. Navečer dáváme ještě surf do západu slunce. Ten den jsem si konečně připadal trochu jako lokál. Jezdím si na motorce po pobřežní highway mezi šílenými autobusáky, troubím o stošest a splývám s davem, míjím spoustu turistů v Mirisse a žiju to, co jsem chtěl. Jezdím za osvědčenýma lokálama pro ryby a nejlepší kokosy, surfuju u pohodovýho týpka za parádní cenu, v templu patřím mezi ostatní, užívám si poslední dny dovolené a jedu na své vlně.

Valgama Wineetha Thero

Kokosák

Surf Weligama

No a jsme u konce, čeká mě poslední den. Cestu do Colomba volím vlakem, a to z jediného důvodu. Busem po dálnici už jsem jel a chtěl jsem vidět ještě západní pobřeží a užít si ten vlak. Myslím že sem jel cca 4,5 hodiny. V Colombu ještě stíhám obejít malý okruh kolem nábřeží a na letiště jedu busem. Utrácím poslední rupie za jídlo a vonné tyčinky, sedám do letadla a odlétám.

Doprava: busy, motorka, vlak

Jídlo: rice and kari na různé způsoby, kokosové mléko, ryby, černý čaj s mlékem, nan

Největší zážitky&zajímavosti: templ, surf, skútr

Termín: 21.8.2015 – 6.9.2015

Celkem dní: 17

Celkové náklady: cca 23.000 Kč (komplet včetně letenky, místní dopravy, jídla, ubytování, sportovních a kulturních aktivit, pojištění, víza apod.)

Očkování: břišní tyfus a žloutenka A (viz očkovací centrum Avenier)

Doklady: pas, mezinárodní řidičský průkaz (nikdo po mě nechtěl), vízum (elektronicky)

Užitečné věci: mapa (koupená v ČR), navigace v mobilu (maps.me), místní simka s daty