Trip na kanáry jsme pojali následujícím způsobem. Byli jsme tři a kromě klasického objevování ostrova jsme chtěli lézt, bouldrovat, chodit po horách a moje maličkost ještě běhat a surfovat. Bylo toho dost, proto jsme půjčili auto, které se stalo naším dočasným pojízdným domovem.
Kanárské ostrovy jsem měl v hledáčku už delší dobu, a když se díky akci Ryanairu začaly objevovat levné letenky téměř ze všech německých měst, neváhal jsem a oslovil několik svých přátel. Dva se chytli hned a lednová letenka na ostrov Gran Canaria byla na světě. Letěli jsme z Berlína, kam jsem se chtěl taky konečně podívat. Vyrazili jsme proto dřív, abychom před nedělním odletem stihli projít ještě několik zajímavých míst, včetně Alexanderplatz, Braniborské brány, památníku Holocaust Memorial, Reichstag – budovy Říšského sněmu v Berlíně, Berlínské zdi a čtvrti Kreuzberg, kde jsme poseděli v jedné fajn hipsterské kavárně. Ubytko jsme zvolili v hostelu Generator, kde nás na recepci překvapila Češka, od které jsme dostali mapku okolí včetně tipu na městskou dopravu a luxusní kebab.
Trip na kanáry jsme pojali následujícím způsobem. Byli jsme tři a kromě klasického objevování ostrova jsme chtěli lézt, bouldrovat, chodit po horách a moje maličkost ještě běhat a surfovat. Bylo toho dost, proto jsme půjčili auto, které se stalo naším dočasným pojízdným domovem. Během volných chvil před odletem jsme trochu plánovali a hledali informace o zajímavých místech, lezeckých oblastech, surfařských spotech, trailových cestách, lagunách, historických památkách, vesničkách, národních parcích apod. Vše jsme doplňovali do google mapy, abychom pak mohli zvolit ideální harmonogram naší cesty. Jelikož jsme chtěli spát víc venku než v hostelech a letěli jsme nízko-nákladovým Ryanairem jen s příručním zavazadlem, přikoupili jsme jedno společné odbavené zavazadlo, kam jsme dali spacáky, lezecký materiál (karabiny, úvazky, lezečky), neopren, plachtu a všechny ostatní drobné věci, které si do příručního batůžku vzít prostě nemůžeš (vařič, nůž, něco na vaření atd.). Lano jsme nakonec přibalili do příručního zavazadla těsně před cestou a ve finále to byla asi nejlepší věc, co jsme udělali, jelikož jsme si lezení na laně užili asi nejvíc, a to všichni tři.
A jak jsme to nakonec vymysleli?
Po příletu jsme hned na letišti vyzvedli auto. Byl to krásný, úplně nový, bílý, pětidvéřový Seat Leon. Přiletěli jsme navečer kolem šesté, proto jsme z letiště zamířili přímo do hlavního města Las Palmas, kde jsme měli dopředu domluvené naše jediné ubytování v hostelu – Pensiónu Sea of Clouds, společný pokoj pro 3 lidi za 35 EURO. Hostel patří spíše k těm levnějším, ale nám to stačilo. Nevýhodou byl jen problém s parkováním v okolí, a v podstatě i v celém městě. Jedinou variantou nakonec bylo zaparkovat v placené garáži, která byla pár desítek metrů od hostelu. Dali jsme večerní procházku městem, uličkami se spoustou restaurací, podniků a zajímavou vánoční výzdobou na zelených palmách. Za návštěvu stojí určitě Playa de Las Canteras – dlouhá pláž v hlavním městě ostrova Las Palmas, vyhledávaná zejména díky skvělé dostupnosti a spoustě obchodů, barů, kaváren a restaurací.
V Las Palmas jsme museli vyřešit dvě věci. Jako první vyzvednout povolení pro nocování v oficiálních kempech. Kempy jsou zdarma a disponují základním zázemím (toalety, voda, stoly, ohniště, grily apod.). Pro získání povolení k nocování v kempech bylo třeba provést registraci na jejich webu asi 2-3 dny předem. Po příletu na ostrov je třeba si permit vyzvednout v kanceláři v Las Palmas. Vše proběhlo hladce a nakonec jsme si domluvili nocování postupně ve třech kempech (Tamadaba, Zona de Acampada las Niñas, Llanos de la Pez). Povolení se vyřizuje hlavně z důvodu evidence počtu lidí pro případ nečekané události jako požár nebo náhlý útok godzilly atd., aby byl přehled, kolik lidí se zhruba v parcích nachází. Povolení kontrolují místní Rangers, kteří se zároveň starají o čistotu a provoz. Nicméně v kempech potkáte i spoustu turistů, kteří o povolení nic neví a tuto věc neřeší a v podstatě neznáme žádný případ, kdy by s tím měl někdo jiný problém. Nás vyzvali k předložení povolení jen jednou a Ranger byl dost přátelský a v pohodě. Druhým úkolem byla návštěva lezeckého obchodu Mandala Climb, kde jsme původně zvažovali půjčení bouldermatky a chtěli získat bližší informace o možnostech lezení na ostrově. Karimatku jsme nakonec nepůjčili (stála 9 EUR na první den a každý další byl za 3 EURA). U obchodu jsme dali první kávu – cafe con leche y leche a churos – místní specialitka, kterou jsme si zamilovali a využili jsme téměř každé příležitosti, abychom si ji vychutnali (tím samozřejmě nemáme namysli churos 🙂 ).
Kousek od hlavního města Las Palmas leží kráter Bandama, kde jsme podnikli krátkou okružní procházku a první seznámení s kanárskou krajinou.
Před cestou do Tamadaby jsme museli vyřešit ještě poslední věc – zastavit se v Decathlonu koupit karimatky a kartuši s plynem. Obchod byl naštěstí docela blíko kráteru, takže to pro nás ani nebyla moc velká zajížďka. Po cestě do jsme se ještě zastavili v Arucas jsme chtěli navštívit destilérku místního rumu, ale měli jsme smůlu, protože bylo zavřeno. Koukli jsme na kostel a do cukrárny a poté už nám nic nebránilo nasměrovat naši cestu do prvního kempu v horách, kterým byla Zona de Acampada Tamadaba.
Tamadaba
Přírodní park Tamadaba se nachází na severozápadě ostrova v nadmořské výšce asi 1200 m. n. m., je obrácen k moři a leží v krásném borovicovém porostu. Již zmíněný kemp „Zona de Acampada Tamadaba“ poskytuje slušné zázemí pro přebývání a spolu se vzrostlými eukalypty a borovicemi vytváří unikátní prostředí pro trávení volného času s úchvatnými výhledy na sousední ostrov Tenerife. Do kempu jsme dojeli za tmy a hned jsme se seznámili s jedním sympatickým německých párem, lehce jsme popili, poseděli, pokecali o našich životech a plánech, o Kanárech a cestování a šli spát. Noční teplota byla kolem 6-8 °C a nás čekala první zkouška odolnosti, bez stanu, jen ve spacáku pod širákem na karimatce za 3 EURA z Dekáče. Já měl možnost zkusit hamaku, jelikož na holčinu z Německa už byla dost zima a spát šla radši do auta. Šanci jsem hned využil a hamaku si oblíbil. Pro své budoucí výlety asi také pořídím.
Ačkoli jsme to neplánovali, naše první lezení a seznámení s kanárskými skalami proběhlo právě tady, několik desítek metrů od kempu. Vzhledem k poloze skal a nadmořské výšce se zde leze hlavně v teplejším období, ale nám to vyšlo i v lednu, i když to bylo na čapku, mikču a k večeru i péřovku. Přímo pod kempem se nachází několik lezeckých sektorů s cestami všech obtížností. Více o lezení najdeš pod tímto odkazem.
V Tamadabě jsme měli naplánovány 3 noci, zůstali jsme nakonec jen dvě a vyrazili o kus dál. Cesta vnitrozemím znamenala spousty serpentin v kopcích nahoru a dolů, přes sedla a úžasné vyhlídky. Jeli jsme přes Artenaru do vesničky El Toscon, kde jsme byli asi jediní turisti díky off season, ale kavárnu nám nakonec otevřeli i kafčo uvařili. Dál jsme pokračovali přes Ayacatu a La Platu do městečka San Bartolome (Tunte). V Tunte jsme se díky kouzelné pekárně, ve které jsme se stali turistickými štamgasty, během naší cesty zastavili ještě několikrát.
Ze San Bartolome jsme jeli zpět přes Ayacatu do našeho druhého kempu Zona de Acampada Presa de la Cueva de las Niñas. Tentokrát jsme to stihli před setměním, pro spaní jsme našli kouzelné místečko pod vzrostlým stromem, obsadili jeden z několika kamenných stolů, posbírali šišky a větve na oheň, uvařili večeři, sepsali nějaké poznámky, vypili vínko a naplánovali další den. Celou noc svítil měsíc, překvapil i lehce dotěrný létající hmyz a poprvé a naposled padla i slušná ranní rosa. V kempu jsme zůstali dvě noci a stal se našim výchozím bodem pro cestu do Mogánu a k ikonickému skalnímu útvaru Roque Nublo.
Bouldering v Mogánu okupoval žebříček mých plánovaných aktivit na nejvyšších místech a hodně jsem se na to těšil. Oblast jsme našli snadno, zato s lehčíma boulderama a orientací v sektorech to bylo horší. Přelezli jsme několik kamenů, ale díky absenci průvodce jsme nedokázali plně využít potenciál této krásné oblasti. Štěstí se k nám obrátilo čelem až v horním sektoru, kde jsme se potkali s dalšími dvěma lezci. Jeden z nich byl lokální guide a ukazoval druhému jednotlivé přelezy. Oproti nám měli ještě jednu podstatnou výhodu, měli bouldermatku. Chvíli jsme na ně koukali, prohodili pár slov a pak už jsme bouldrovali společně a bylo to moc fajn. Více o bouldrování v Mogánu najdeš zde.
Roque Nublo
Roque Nublo lze označit za ikonický skalní útvar, který najdete na všech stránkách cestovních agentur, v průvodcích a seznamech top nejnavštěvovanějších míst ostrova Gran Canaria. Jako výchozí místo našeho dopoledního výletu jsme zvolili parkoviště La Goleta, ze kterého jsme vyrazili na kratší trek okolo skalního masivu a nafotili neskutečné množství fotek. Roque Nueblo je opravdu skvělým zážitkem a výhledy na okolní krajinu z protějšího skalního masivu patřili k těm nej.
Sorria
Odpolední trek do vesnice Sorria byl ve znamení objevování krajiny kolem kempu las Niñas a přilehlého jezera. Za zmínku určitě stojí horské kozy, kaňon, téměř vyschlý skalní vodopád, výborné kafe a wifi v zapadlé vesničce Sorria, zavřený obchod, nejlepší a nejchutnější volně rostoucí mandarinky a pomeranče a zhruba 700 výškových metrů zpět do kempu.
Na víkend se do kempu sjelo mnohem víc lidí a bylo vidět, že volný čas si opravdu dokáží užít. Velké parkoviště bylo obsazené několika karavany vybavenými křesly, gauči, ledničkami apod. Zároveň to byl i jediný kemp, kde jsme museli místnímu správci ukazovat povolení k přespání.
Maspalomas – Fataga – Santa Lucia
Jih ostrova je posetý turistickými hotely, obchody, bary a restauracemi, přeplněnými plážemi a okolními promenádami. Na programu byla další z těch turisticky známých, atraktivních a hojně navštěvovaných oblastí – Písečné duny v Maspalomas. Zaparkovat se nám podařilo, k našemu překvapení, na bezplatném parkovišti v blízkosti pláže, kousek od hlavní promenády vedoucí přímo k písečným dunám. Všichni už jsme se po několika minutách v davu namazaných turistů těšili do klidných hor a domácích kaváren. Duny jsme si nakonec celkem užili, ale to hlavní nás teprve čekalo.
Proplouvajíce se promenádou jsme narazili na čínskou restauraci s vábivým nápisem “All you can eat”, což mě jako milovníka asijské kuchyně nenechalo dlouho na vážkách a po demokratické domluvě jsme se tam cpali asi hodinu a půl a musím říci, že to opravdu stálo za to. Ochutnal jsem téměř vše a zakončení tohoto obžerství několika kopečky zmrzliny bylo prostě top.
V Maspalomas jsme se dlouho nezdrželi a pokračovali zpět do vnitrozemí k lezecké oblasti Fataga. Samotná lezecká oblast je rozdělena do 5 sektorů a nabízí cesty všech obtížností, nicméně lehkých cest do stupně 5 tu moc nenajdete. Určitě doporučuji průvodce, existují dva a dle recenzí lezců je asi lepší ten od Climbo. Fataga je poměrně navštěvovanou oblastí a je tak šance zde potkat lokální i zahraniční lezce, poptat se jich na tipy a průvodce si od nich půjčit. My jsme potkali mistra, který nám ukázal a doporučil hned několik pěkných cest.
Gran Canaria – lezení pod palmami
Po lezení jsme stihli projít i vesničku Fataga a rychle jsme pokračovali přes staré známé městečko San Bartolome do vesničky Santa Lucia, která měla být naším cílovým bodem před další lezeckou oblastí La Sorrueda. Opět jsme to nezvládli za světla a do Santa Lucie jsme dorazili po setmění. Otázkou bylo, kde budeme spát. Ve hře byly dvě možnosti. Tou první bylo přespání v údajném provizorním přístřešku v kaňonu hned u skal, což jsme díky neznámému terénu a tmě vyhodnotili jako riskantní. Zvolenou alternativou bylo terasovité odpočívadlo se stoly, lavicemi, kamennými grily a tekoucí vodou asi 500m od Santa Lucia. Nocování zde zřejmě povoleno nebylo, ale nic lepšího jsme v tu chvíli neměli, proto nebylo co řešit. Po večerní prohlídce okolí nás poprvé překvapil déšť, který nás nakonec zahnal do auta. Spaní ve třech v autě ale není zrovna komfortní záležitostí, naštěstí po hodině bylo po dešti a já se mohl přesunout zpátky ven.
La Sorrueda
Na lezení v oblasti La Sorrueda jsme se těšili nejvíce už pro to, že mělo jít o palmami zarostlou soutěsku s velkou koncentrací cest v klasifikaci od 5 do 7c. Stěny nebyly příliš vysoké, nejčastěji mezi 15 a 20 m, zato s dobrým zajištěním, zajímavou strukturou a variabilitou cest. Tady se nám líbilo moc, lezli jsme celý den a vylezli nejvíce cest. V kaňonu jsme se zároveň přesvědčili i o tom, že by se v přístřešku – bambusové chýši přespat dalo. Náš předchozí spot byl ale prostě zajímavější. V sektoru Salon pak byla i “pitná voda” vytékající z improvizované hadice přímo ze skály. Stejně jako Fataga i La Sorrueda je docela dost navštěvovanou oblastí, takže i tady můžete potkat jak lokální profíky, tak i zahraniční lezce, všichni se rádi dají do řeči a ještě radši sdílí svoje zkušenosti z místního lezení.
Na noc jsme se opět vrátili na terasovité odpočívadlo, kde se nám to líbilo a mohli jsme plánovat další den. Cílem byl nejvyšší vrchol ostrova – Pico de las Nieves (1940 m. n. n.). A zde se nabídla i skvělá možnost běžeckého tréninku. Po ranní kávě v San Bartolome (Tunte) jsme se rozdělili a já zkusil trailrunning po turistické cestě PR GC 4 (S-50) přes rozcestí Cruz Grande na stezku Camilo de Santiago Gran Canaria až k rozcestí Degollada Los Hornos, kde jsem pokračoval na okruh Circular Llanos de la Pez přes vrchol Pico Las Nieves. Po okruhu jsem pokračoval po Camilo de Santiago Gran Canaria (S-50) přes El Garaňon a vyhlídky Mirador de Becerra a Mirador Degollada de Becerra do vesničky Cruz de Tejeda, kde jsme se zase všichni potkali. Byl to parádní výlet s převýšením cca 1500 m na 21 km. Na ostrově se běhá trailový závod Transgrancanaria a Stezka Camilo de Santiago Gran Canaria je v tomto úseku naprosto úžasná.
Tejeda
Tejeda je malé, zato naprosto úžasné, městečko v horách, které nás okouzlilo krásnou a stylovou architekturou a příjemnými restauracemi. Milovníkům poklidně strávených dní u vínka a dobrého jídla zde musí srdce zaplesat. Prošli jsme si centrum, dali dobrou kávu a spěchali na západ slunce, tentokrát autem a znovu na vrchol Pico de las Nieves, protože byl jen kousek od našeho třetího kempu.
Večer nás čekala těžká zkouška. Kemp Llanos de la Pez s nadmořskou výškou 1700 m. n. m. sliboval noční teploty kolem 0°C a taky tomu tak bylo. Už při západu bylo cítit, že sandále nejsou nejlepší obuv. V záloze byl ještě jeden plán, jediná odemčená chatka asi 500 m od kempu, kterou Igorek s Maki během obchůzky okolí kempu objevili a kam jsme se nakonec se spacáky a vínkem večer přesunuli. Byla to zároveň i naše poslední noc v horách.
Teror
Je to tak, Teror je vesnička v severní části ostrova, kterou jsme prostě museli projet a nebylo to jen kvůli příznačnému názvu. Vesnice je oblíbeným místem výletů s jedinečnou atmosférou a ucelenou zástavbou typických tradičních domů se zdobenými balkóny vyrobenými z borového dřeva vytěženého v okolních horách.
Las Palmas
V Las Palmas jsme si zařídili stejný hostel, který jsme měli první noc. Mělo to hned několik výhod. Už jsme věděli do čeho jdeme, bylo to kousek od pláže a skvělého mexického bistra s burritem a tacos a našli jsme tam i zapomenutou mikinu z prvního dne. Bonusem navíc bylo sjednání odvozu na letiště v brzkých ranních hodinách za vcelku “solidní” cenu. A jelikož jsou kanáry považovány za mekku evropského surfingu, nezbývalo než si na zbytek posledního dne půjčit surf a zkusit chytit pár vln. Bůh vod bohužel nebyl na mé straně a na docela přeplněných lineupech se mi nepodařilo chytit ani jednu vlnu. Zážitek to byl ale mocný a byl jsem rád, že jsem aspoň jednou namočil neoprén.
A to je z lednového tripu na ostrov Gran Canaria asi vše. Určitě to stojí za to se sem kouknout. Přijatelné ceny letenek, skvělé kempy, parádní lezení, turistika a super kafe con leche jsou dost silnými důvody sbalit batoh a vyrazit taky.
edit: gekon a makovecaloupák
