Plánování podzimního Eurotripu
Část #1 Z Prahy do Barcelony, odtud do Palerma, závěrem do Říma a zpátky do Prahy. Kolik to stálo, jak se cestovalo, jak se bydlelo, co stálo za vidění.
Část #1 Z Prahy do Barcelony, odtud do Palerma, závěrem do Říma a zpátky do Prahy. Kolik to stálo, jak se cestovalo, jak se bydlelo, co stálo za vidění.
Následující řádky obsahují základní rady a tipy pro ty, kteří se rozhodnou vydat na pracovní zkušenou k našemu západnímu sousedovi. Díky EU a tedy volnému pohybu osob a potažmo pracovní síly jsme ušetřeni spoustě formalit, stále má však i občan EU určité povinnosti. Následující poznatky vychází z osobních zkušeností autorky, která se vydala hledat práci do multikulturního velkoměsta Frankfurtu nad Mohanem, aniž by uměla slovo německy.
Jednoho krásného dne, po zhlédnutí videa, jak borec dojel z Brna do Chorvatska na kole, jsme si (původně v nadsázce) řekli, že by to nemuselo být úplně špatný.
Po zkušenosti se surfováním v Irsku a Francii jsem měl chuť navštívit další evropskou destinaci, a to Portugalsko. Vybral jsem lokalitu Ericeira, která je označována za meku evropského surfingu.
Miluji jídlo a rád se toulám ulicemi měst. Hledám zejména lokální jídla a snažím se ochutnat co nejvíce z místních tradičních specialit. Malajské velkoměsto Kuala Lumpur mě naprosto nadchlo. Rozmanitost jídel a chutí tu byla neuvěřitelná a dalo se najít snad úplně vše. Kromě malajské kuchyně jsem se zaměřil na indickou a čínskou, protože vliv těchto kultur a komunit na město je cítit úplně všude.
Trip na kanáry jsme pojali následujícím způsobem. Byli jsme tři a kromě klasického objevování ostrova jsme chtěli lézt, bouldrovat, chodit po horách a moje maličkost ještě běhat a surfovat. Bylo toho dost, proto jsme půjčili auto, které se stalo naším dočasným pojízdným domovem.
Orla Perć neboli Orlí stezka je označována za nejtěžší zajištěnou cestu v Tatrách.
Byli jsme dva a v plánu jsme měli severní část Thajska kolem města Chiang Mai a pak nějakou vyhlášenou oblast u moře. Výlet jsme pojali cestovatelsky, možná i trochu lowcostově, ale ne punkově. Vždy jsme si domluvili nějaké ubytování s vlastní koupelnou a jídlo jsme volili buď na streetu, nebo v lokálních restauracích u streetu. Cestovali jsme hlavně busem nebo na půjčeném skútru. Občas jsme vzali taxi, zkusili jsme i GRAB, obdoba u nás známého Uberu, a dva dny jsme jezdili v Chiang Mai na kole.
Něco málo o tripu na Balkán. Koupili jsme jednosměrnou letenku do srbského města Niš. Busem a stopem jsme se vydali přes Kopaonik a přírodní rezervaci Uvac do městečka Prijepolje, kde jsme se zúčastnili závodu Jadovnički ultramaraton. Následně jsme pokračovali stopem do Černé Hory, navštívili Žabljak, přejeli pohoří Durmitor a pokračovali stopem do Sarajeva v Bosně a Hercegovině. Z Tuzly jsme pak letěli zpět domů.
Přechod malé Fatry na těžko během prvních květnových dnů 2015