Thajsko trip 4/5

V následujícím článku se pokusíme trochu přiblížit naši společnou dovolenou v Thajsku. Byli jsme dva a v plánu jsme měli severní část Thajska kolem města Chiang Mai a pak nějakou vyhlášenou oblast u moře. Chtěli jsme Krabi, možná Phuket, ale konečná volba padla na ostrov Koh Chang. Výlet jsme pojali cestovatelsky, možná i trochu lowcostově, ale ne punkově. Vždy jsme si domluvili nějaké ubytování s vlastní koupelnou a jídlo jsme volili buď na streetu, nebo v lokálních restauracích u streetu. Cestovali jsme hlavně busem nebo na půjčeném skútru. Občas jsme vzali taxi, zkusili jsme i GRAB, obdoba u nás známého Uberu, a dva dny jsme jezdili v Chiang Mai na kole. Na jih jsme se přesunuli kombinací letu a nočního busu. Jestli vás zajímá, jak to všechno dopadlo a kde jsme všude byli, můžete číst dál.

Na trip jsme vyráželi každý z opačného kouta světa. Já ze Zélandu a Terez z Česka. Docela dobrá cenová nabídka letenky mě přesvědčila ke zvolení kombinace Quantas/Emirates a do Bangkoku jsem doletěl obřím letadlem A380. Byl to skvělý zážitek. Na Bangkok jsem měl jeden volný den a nočním busem jsem pak pokračoval do Chiang Mai, kde jsem se měl potkat s Terez. Z mezinárodního letiště Suvarnabhumijsem jsem to vzal busem S1 rovnou na Khao San Road za 60 báthů (oranžový bus, stojí u východu číslo 7, lístek se kupuje u řidiče). Po obchůzce centra jsem se přesunul člunem po vodním kanále na dva menší trhy a pak vlakem na vyhlášený víkendový trh Chatuchak Market. Ano, měl jsem štěstí a trefil jsem se do soboty. Trh jsem prošel několikrát. Proplétal jsem se uličkami a pozoroval víkendové dění kolem, ochutnal jsem street food a konečně se napil čerstvého kokosu. Na tomhle trhu najdete stánky snad úplně se vším. V nedalekém parku jsem se chvíli válel na trávě a zkoušel najít stín před žhnoucím sluncem. Upocenej a znavenej z cesty jsem dal ještě jednu obhlídku marketu a v podvečer vyrazil na autobusovou stanici Mochit, což byl také zážitek. Přebíhání dálnic a víceproudových silnic s batohem na zádech nebylo zrovna příjemné, ale autobus jsem zjištěný neměl a taxíka jsem brát nechtěl. Mým nejvěrnějším společníkem byla opět apka Maps.me a jelikož to mělo být kousek, došel jsem tam pěšky.

Pro noční přejezd jsem zvolil autobus VIP24, což měla být nejrychlejší a nejvíce pohodlná varianta, pochopitelně také nejdražší. Lístek jsem měl koupený online. Levněji by šel koupit rovnou na místě, což jsem nevěděl. Možná by už ale nebylo místo, nebo jen méně kvalitní a pomalejší bus. Přejezd byl klidný, sedačky komfortní a místa dostatek. Jídlo s pitím jsem měl v ceně jízdenky, dokonce i v bufetu na zastávce během cesty, čehož jsem také využil. V Chiang Mai jsme měli rezervované ubytování v hostelu You and Me. Šlo o levnější variantu ubytka v historickém starém městě a dle mého názoru jsme zvolili dobře. Motorku jsem půjčil na doporučení v Mango Bikes Rent a určitě bych doporučil také. Trochu jsem projel město, seznámil se s místní, docela hustou, dopravou a večer prošmejdil nedělní market.

Terez jsem vyzvedl na letišti po šesté hodině ranní a společná dovolená mohla začít. Od kámoše jsme měli spoustu tipů na místa s dobrým jídlem, kávou, ovocnými smoothie a pod. Jelikož si společně ujíždíme na jídle, které je kromě běhání naší největší společnou láskou, vyrazili jsme rovnou do ulic. Nudlovou polévku, kterou jsme si dali hned naproti našeho hostelu, hodnotíme jako nejlepší z celého tripu. Stejně tak smoothie a mix bowle z Khun Kae’s Juice & Smoothie Baru. Byli jsme tam několikrát a strašně nám tam chutnalo. Thai coffe jsme si díky obzvláště nízké ceně a vynikající chuti oblíbili v Hom Coffee, hned vedle streetové restaurace Number 9, kam jsme také chodili.

Pobyt v Chiang Mai jsme prodloužili na další tři noci a podnikli jsme dva větší výlety, Samoeng Loop a výjezd do hor s pěší turistikou. Samoeng Loop začíná i končí v Chiang Mai. Jednalo se o zhruba 100 km okruh přes město Mae Rim, údolí a kopce v Mae Sa Valley a městečko Samoeng. První úsek z Chiang Mai do Mae Rim byl trochu ostřejší, jelikož se jelo po dálnici s docela hustým provozem. “If you want stay alive, just stay in the left line. The right line is fast and you can easily die here” Něco v tomto smyslu jsem si vyslech při čekání na světlech od týpka v hezkém autě. Angličtinu měl dobrou a podle pohledu to myslel smrtelně vážně. Tohle jsem zrovna nečekal od “easy” okruhu a trochu jsem si vyčítal, že jsem do toho šel. Terez na zadním sedadle statečně seděla a mlčela. Pak už to byla pohůdka. V Mae Sa Valley ubylo provozu, ale přibylo více kopců a zatáček. Díky oparu nad městem a pravděpodobně začínající sezoně vypalování polí jsme toho na view pointech moc neviděli. Střihli jsme si i pěší výlet k Mae Sa Waterfall, které měly několik levelů. Výletní kolečko jsme zakončili návštěvou místního Grand Canyonu, kde jsme se vykoupali a „zchladili“ v docela teplé vodě.

Druhý výlet jsme nasměrovali do hor nad Chiang Mai, kde jsme dali pěší trek na kopec Doi Pui a zastávku v hmondské vesničce Ban Hmong Doi Pui. V porovnání s předchozím dnem šlo o pohodový výlet, který se nám líbil mnohem víc.

Mimo to jsme rozhodně nezaháleli a neustále objevovali místní dobroty. Taky jsme si konečně koupili changa, který tady chutná opravdu dobře. Z lokálních podniků můžeme určitě doporučit kafe v kavárně Ristr8to Lab, severskou kuchyni v restauraci Huen Muan Jai, street food u Strýčka ve čtvrti Nimman a večerní trh Chang Puak Gate food market, kde jsme si dávali vynikající smoothie. Podvečerním touláním uličkami jsme narazili i na kadeřníka, jehož nabídka stříhání za 30 thajských báthů prostě nešla odmítnout. Po více jak 5 měsících jsem konečně trochu omládl.

Booking.com

Po několika dnech v severním Thajsku, které nás díky všem těm dobrotám příjemně nadchlo, jsme se rozhodli přesunout na jih k vodě a užít si trochu ty thajské pláže. Původně jsme zamýšleli Krabi, ale letenky byly celkem drahé. Na Phuket to vycházelo o trochu lépe, ale moc se nám tam nechtělo. Vítěznou variantou se stal nakonec ostrov Koh Chang, ale ne ten známý a turisticky profláklý v západní části Thajska v provincii Trat, ale ten menší, v Andamanském moři u přístavního městečka Ranong. Tenhle tip jsem měl od kamarádky, která tam byla dva týdny před námi. Z Chiang Mai jsme letěli do Bangkoku s tím, že lístek na noční bus do Ranongu koupíme až na autobusovém nádraží. Ačkoli jsme měli dostatečnou časovou rezervu, doprava v centru Bangkoku kolabovala a cesta busem S4 se tím trochu protáhla. Po rychlém street food u Khao San Road jsme hledali zastávku busu č. 124, který nás měl dovézt na autobusové nádraží Southern Bus Terminal, ze kterého vyjíždí většina dálkových busů do jižní části Thajska. Nevím proč, ale opět šlo o nejvytíženější a nejvíce nacpaný bus s asi nejnižsí frekvencí linek. Čekali jsme snad hodinu, a když už jsme zkoušeli chytit taxi, nakonec se objevil. Na nádraží jsme se dostali docela pozdě a byli jsme moc vděční za to, že jsme sehnali lístky aspoň na ten nejlevnější a nejméně komfortní noční bus. Ostrov Koh Chang, který jsme si nakonec vybrali, je dostupný lodí z přístavu v Ranongu. Plavba “slow boat” trvala okolo dvou hodin a jelikož jsem skoro celou cestu prospal, probudil jsem se téměř v ráji. Prázdné písečné pláže v okolí našeho prvního ubytování mluvily za vše. Bydleli jsme v dřevěných bungalovech pod palmami hned u pláže a chillovali. Elektrika frčela často jen ve večerních hodinách, podle toho, v jakém resortu jsme byli. Každý resort měl svoji vlastní kuchyň s restaurací a my jsme si oblíbili asi 3 z nich. Několikrát jsme byli v Cashew Resortu u Long beach, kde jsme si užili hned první západ slunce. Skvělý Pad Thai měli v resortu Ratana, který jsme si oblíbili i díky milé a přátelské atmosféře domácích. Potkali jsme tam Adama a Katku, kteří sdíleli asi stejnou lásku k jídlu jako my. Jejich dosavadní cesta ale byla mnohem delší než ta naše a pokud by vás zajímalo něco víc z Barmy, Thajska a jejich putování po světě, určitě můžeme doporučit jejich FB link. Jo a pochopitelně, že jsme se potkali v baru na pláži, uprostřed bílého dne a něco málo jsme společně i vypili.

Zatímco se Terez slunila na pláži, prozkoumal jsem i nedalekou vesničku Morgan Village. Byl jsem překvapen, kolik si tam hrálo malých dětí a v jakých podmínkách tam žijí místní domorodci.

Našim druhým domovem byl resort Sanguree, hned vedle Ratany. Opět šlo o “easy” bungalow vybavený jen postelí se sítí, sprchou a záchodem. Atmosféra chilloutu a easy života zde byla na vysokém levelu. Tady jsme měli dokonce i wifi, když ji měli puštěnou:) Několikrát jsme se vydali na vzdálenou Long beach, která nám poskytla ideální prostor k dopolednímu běhání. Na kajaku jsme objeli dvě krásné pláže a část ostrova jsem projel i s lokálem na motorce, když jsem chtěl koupit rum. Myslím, že jsme si ty čtyři dny na ostrově opravdu užili a hlavně jsme tu krásně zrelaxovali. Život tady si jel svým vlastním tempem a jsem moc rád, že jsme měli možnost tady být a pár dní žít.

Booking.com

Z Koh Changu jsme jeli zpět na sever, opět nočním busem do Bangkoku, tentokrát i s návštěvou Chatuchak marketu a válením v parku. Bohužel už jsme se netrefili do víkendu a místo všech možných krámků jsme tu našli jen trh s kytkami, stromy a zelení. Ochutnali jsme tady ale nejlepší a taky nejvíc spicy papaya salad, na který rozhodně nezapomeneme. Busem jsme dojeli na letiště Don Mueng a letěli na sever do Chiang Rai.

V Chiang Rai jsme měli jeden večer a jeden celý den. Večer jsme obešli centrum, historické hodiny a noční trh. Následující den jsme si půjčili skútr a objeli dvě významné atrakce. První zastávkou byl White Temple, který je prostě “white”. Pak jsme si vychutnali naše první Khao Soy a pokračovali na Bandama Museum & Black House, který byl absolutním opakem. Bylo zajímavé vidět dvě tak odlišná místa v jeden den a tak blízko u sebe.

Busem jsme pak přejeli zpět do našeho oblíbeného Chiang Mai. Se zastávkou v oblíbené street restauraci Number 9 jsme na hostel dorazili po desáté večer a úspěšně si vyzvedli věci, které jsme tu před cestou na jih nechali. Naše cestování tím ale nekončilo. Hned jsme si domluvili u šéfa lístky do Pai a po kafíčku a smoothie v našich oblíbených spotech u hostelu jsme vyrazili na 3,5 hodin trvající cestu plnou serpentin a zatáček do hippie mestečka Pai. Přežili jsme bez úhony. Ubytko jsme vychytali v resortu Pai Yard Guest House, bohužel jen na jednu noc. Jelikož bylo na další dny vše obsazené, byli jsme přesunuti k sousedovi Tonymu, kde to taky nebylo zlé. Do Pai Yardu jsme chodili na kafe a pokecat s přátelskými domácími, kteří konečně uměli pořádně anglicky. Ačkoli jsme chtěli v Pai zůstat jen dvě noci, zůstali jsme tři. Ti, co tady byli, asi ví proč. Walking street v samém centru města se se západem slunce promění v jeden veliký mejdan. Všude plno jídla, barů, restaurací a taky hodně turistů. Walking street byla místem, kde bylo snad víc evropanů, než lokálů. Opět jsme měli půjčenou motorku a jezdili všude kolem. Na západ jsme jeli do Pai Canyon a skoro jsme ho nestihli. Druhý večer jsme na doporučení zkusili Hyun Lai View Point v čínské čtvrti, kam jsme se vydali i brzo ráno na východ. Vynikající Khao Soy jsme měli v Pen’s Kitchen a asi nejlepší zelené kari v super levné Air Restaurant kousek vedle, kam jsme se několikrát vrátili. Na doporučení od Adama a Katky jsem dali několik bucketů v baru a konečně jsme ochutnali i “mango with sticky rice”, které jsme si úplně zamilovali.

Aby to nevypadalo, že jsme se jenom poflakovali, vyrazili jsme i na trek k vodopádům Mae Yen Waterfall. Cesta pralesem znamenala i několikrát brodit řeku. Postupovali jsme pomalu, ale jistě. Viděli jsme dva malé hady, ale nevím, jestli jedovaté nebo ne. Po dvou hodinách a cca 7,5 km jsem došli k vodopádům a pořádně jsme se zchladili před cestou zpět. Západ v Pai Canyonu jsme tentokrát nestihli.

Booking.com

Na poslední dva dny tripu jsme se vrátili zpět do města Chiang Mai. Nevím proč, ale tohle místo nás něčím uchvátilo. Našli jsme tady mix kultur a spoustu skvělých lokálních podniků. Nebylo zde vidět ani tolik turistů jako např. v Pai. Místo motorky jsme tentokrát využili kola, která jsme měli k dispozici z hostelu. Plánů bylo stále dost, ale času už moc ne. Poslední den jsme věnovali nákupům a jídlu. Na doporučení jsme vyrazili přes město na Warorot Market a sehnali jsme tam téměř vše, co jsme chtěli. Našim cílem byla Yellow curry pasta na Khao Soi, Massaman Curry, koření, čaje, kafe apod. Náš gastro trip jsme zakončili asi nejlepším Khao Soi v lokálním podniku Khao Soy Mae Sai a během večerního průzkumu čtvrti Nimman jsme nakonec našli i Massaman kari. Pro smoothie jsme si pak zajeli na náš oblíbený Chang Puak Gate food market. A najednou byl konec. Majitel hostelu nás brzo ráno odvezl na letiště, kde jsme se rozloučili a každý odletěl na jiný směr. Terez zpět domů se zastávkou v Qataru. Já do Kuala Lumpur v Malaysii, ale o tom zas někdy přístě.

Více o jídle a vybraných místech najdete v připravovaném příspěvku „Taste of Thailand“.
Video bude taky, tak vydržte 😛