Zkušenost s jihovýchodní Asií jsme měli již z minulého roku, kdy jsme procestovali Thajsko od jihu, tedy od hranice s Malajsií přes jižní část do Bangkoku. Tentokrát byl náš plán přejet Vietnam od severu k jihu na motorce a na závěr navštívit buď deltu Mekongu, nebo Kambodžský Angkor Wat.
Vietnam na motorce od severu k jihu a za motorku Kambodža
Od konce prosince minulého roku, kdy jsme s přítelkyní koupili naše letenky, čas uplynul jako voda a my se náhle ocitli na letišti Václava Havla. Zkušenost s jihovýchodní Asií jsme měli již z minulého roku, kdy jsme procestovali Thajsko od jihu, tedy od hranice s Malajsií přes jižní část do Bangkoku. Tentokrát byl náš plán přejet Vietnam od severu k jihu na motorce a na závěr navštívit buď deltu Mekongu, nebo Kambodžský Angkor Wat.
Po 13ti hodinovém úmorném letu z Istanbulu do Hanoje jsme tak konečně na letišti a velkolepé putování mohlo začít. Po příjezdu do centra jsme s časovým posunem a velkým hladem narazili už v jinak spící Hanoji na malé židličky na zemi a paní, která nám uvařila polévku, jež nás uvítala do světa vietnamských chutí (pravděpodobně to byla Pho Ga, vývar s kuřecím masem). Na rozkoukávání nebyl čas a po pár prohlídkách Hanoje, hned druhý den sháníme motorku na naši cestu. Bohužel, ve Vietnamu je jen těžko k sehnání motorka, která by se dala půjčit na severu a vrátit na jihu. Avšak byznys prodeje a nákupu motorek tu funguje na 100 procent, motorky však bývají často předražené a ve špatném stavu. Ve staré čtvrti Hanoje se motorky prodávají téměř na každém rohu, my dostali tip na prodejnu Hanoj motorcycle, kde bylo zaměstnáno i několik Evropanů. Motorky tu byly v obstojném stavu, ceny vyšší, ale nakonec jsme motorku vybrali. Třetí den šlo vše rychle až do chvíle, než se na místě objevila místní policie a na udání začali vyšetřovat majitele za zaměstnávání právě zmíněných Evropanů.
Motorka za 7 000 000 VND
Motorka byla připravena, peníze zaplaceny, modrá karta předána, cestě už nic nebránilo, jen zastavit u hotelu, rozloučit se, vzít batohy a vyrazit směrem k jihu na 2300 km dlouhé putování napříč Vietnamem. Ano, ve Vietnamu a vlastně v celé jihovýchodní Asii neexistuje žádná přehnaná byrokracie, koupě motorky funguje stylem zaplacení a podání ruky. Nádhera..! Naše cesta měla pokračovat do 85 km vzdáleného města Ninh Binh a hned první část se nevyhnula bez potyčky s policií, respektive úplatku místní policii, která nás zastavila na cestě určené pouze pro nákladní vozidla. Po této situaci, která nás stála 1 milion VND, jsme konečně našli naši cestu s označením AH 1. Šílenou AH 1 plnou motorek, kamionů a hlavně autobusů, které neustále troubí a ohrožují vše, co jede.
V Ninh Binh se levné ubytování shánělo snadno. Hned druhý menší hotel schovaný mimo AH 1 i s garáží pro motorku byl ideálním místem pro dvoudenní zastávku. Shodli jsme se, že v Ninh Binh byly jedny z nejlepších nudlí, které jsme ve Vietnamu jedli. V téhle části cesty ležel národní park Cuc Phong, který je proslulý nejen faunou a flórou, ale hlavně jeskyní pravěkého muže. Hned z rána jsme vyrazili překrásnou krajinou vápencových hor až do 80 km vzdáleného národního parku. Nejprve přišla prohlídka zachráněných opic a želv z nelegálního obchodu, a po té cesta do nitra národního parku do jeskyně pravěkého muže. Jezero, cesta džunglí, jeskyně, vše bylo neuvěřitelné, ale cesta je cesta a my museli zpět do Ninh Binh. Při zpáteční cestě přišel problém s proraženou gumou u naší motorky. Ovšem místní obyvatelé nás dlouho v pralese čekat nenechali, okamžitě přispěchali na pomoc, prasklou duši zalepili a chtěli pouze fotku na památku s mojí přítelkyní, jednalo se totiž asi o šest mladíků. Zalepená duše sice po 20 km praskla znovu, ale to už nám pomohl mechanik ve vesnici, ke kterému nás provázel průvod malých dětí.
Po příjezdu zpět do Ninh Binh musela motorka projít výměnou zadní duše, gumy a prasklého středu u kola. Jazyková bariéra byla překonána a my se mohli další den vydat na další část cesty, přes letovisko Sam – Son až na pobřeží Bai Bien – Hai Hoa, kde se dalo sehnat i celkem levné a pěkné ubytování. Pláž a ostrovy, které se nachází v okolí Bai Bien jsou skutečně nádherné, tedy byly by, kdyby vlivem mořských proudů nebyla pláž plna všemožného bordelu v podobě plastu všeho druhu zamotaného do množství řas. Zdálo se, že jsme byli jediní Evropani v letovisku a skutečně tomu tak být mohlo. Bai Bien je vyhledávaná lokalita především pro místní, popř. Japonce.
Další den nás čekala 160 km dlouhá cesta do města Ha Tinh, která vedla přes válkou zničené město Vinh. Obnovená betonová zástavba, kterou pomáhala realizovat vojska východního Německa, nás nijak nezaujala, ale točené pivo kousek od místního tržiště ano. Rychlé čtyři piva a cesta mohla pokračovat do města Ha Tinh. Jedna noc v Ha Tinh a rychle do národního parku Pho nha ke Bang. Jeden z nejkrásnějších národních parků Vietnamu, který protíná řeka Song Con obklopená krasovými vrchy, v jejichž útrobách se skrývá jeden z největších jeskyních systému světa. Rajská jeskyně byla skutečným skvostem tohoto parku, cesta k ní vedla po části Ho Chi Minovi dálnice, která je obklopená skoro nedotčenou džunglí. I s dávkou štěstí jsme sehnali skvělé ubytování v hotelu Phong Nha Rustic Home, kousek od řeky ve vesničce Son Trach. Jedna noc a cesta pokračuje do historického hlavního města Hue.
Přes průsmyk do Hoi An
Čekal nás doposud nejdelší úsek cesty, rozhodli jsme se dojet přes města Dong Hoi a Dong Ha až do Hue, které bylo vzdáleno 220 km. Natankovat nádrž do plna a vyrazit. Benzín byl sice dražší než obvykle (cca 9 kč/litr), ale na dalších 100 km se neobjevuje benzínka, tak si pochvalujeme dobrý tah. Cestou obvykle zastavujeme na Nuoc Mia, nápoj z bambusového mléka, který nás několikrát ve středním Vietnamu zachránil před úpalem. Po 100 km uhýbáme směrem k moři, k našemu překvapení jsme se ocitli na poušti, asi 70 km úsek čisté pouště a my s půllitrem vody. Po tomto náročném úseku přijíždíme vyčerpaní do Hue. Hned po levé straně nás vítá monumentální císařský palác. Přichází denní rutina, sehnat ubytování, jídlo a porozhlídnout se po okolí. Ubytování seženeme za krásných 6 dolarů na noc, až později zjišťujeme, že nás je na pokoji 6, ale alespoň poznáváme nové lidi.
Hue je nádherné město, jehož atmosféra je naprosto úžasná. Procházka k řece se neobejde bez nabídky marihuany od místních dealerů, tentokrát kupujeme na ochutnávku. I přes znatelné množství turistů Hue nabízí klidná místa, jako je pobřeží řeky společně s místními prodejci a hudbou, nebo malá restaurace vedená manželi, jejich jídlo bylo jedno z nejlepších, co jsme ve Vietnamu ochutnali. V Hue zůstáváme dvě noci, druhý den celodenní prohlídka císařského paláce a třetího dne odjíždíme. Naše cesta pokračuje přes průsmyk Hai Van do města Hoi An, města Vietnamské módy.
Naše cesta probíhala pokaždé přibližně stejně, najeli jsme na AH 1 a pokračovali směrem na jih, pauza na oběd, potom svačina a pivo a jedeme dál. Všude usměvavý lidé, kteří nám nabízí pomoc s motorkou, prohlídka zdarma, výměna oleje. Před průsmykem Hai Van se to hodilo. Stoupání, jenž se táhlo asi 20 km až na vrchol průsmyku bylo jedno z nejhezčích a také nejnebezpečnějších míst. Cestou na vrchol dvě kolize kamionů, ale jedeme dál. Vrch průsmyku byl strategickým místem ve Vietnamské válce a tak se zde nachází několik kulometných hnízd. Rychlá prohlídka a už sjíždíme směrem k Da Nangu, v dáli se nám rýsuje opičí hora s americkými radary a nádherná pláž, která se táhne od Da Nangu 30 km až k městu Hoi An. V Da Nangu dáváme rychlou pauzu na pivo, cestou přes most zastavujeme u opičí hory a jedeme dál do romantického Hoi An.
Sháníme ubytování u rodiny za velmi nízkou cenu a už vyrážíme do centra města. Svítící lampiony všude kolem nás, atmosféra tohoto města by se dala krájet. Vyjíždíme na loďce a pouštíme dva plovoucí lampiony na řeku, nádhera. Druhý den vyrážíme na pozůstatky Čamské civilizace, do údolí My Son. Impozantní chrámy obklopené potůčky v údolí pod horou Kočičí zub jsou skvělou tečkou našeho putování kolem města Hoi An. Večer ještě jedna prohlídka města, skutečně romantické místo. A navíc zde dělají jídlo Cao Lau, pokrm z bramborových nudlí s plátky masa a ořechy, a navrch rozdrobená místní placka. Delikatesa! Další den vyrážíme do města Quan gai, cestou potkáváme Čamské věže a pokračujeme na jih. Ve městě seženeme levné, ale šílené ubytování, kde se nedá spát. Kolem města Quan Gai zuřila jedna z největších bitev Vietnamské války a tak jedeme na masakr ve vesnici My Lai. Husí kůže, tak by se dal popsat pocit z tohoto smutného místa Vietnamské války. Navíc při koupání na pláži jde vidět, že Evropany tu lidé nevidí rádi. Jedeme tak zpět do města Quan Gai, přespíme a druhý den už se řítíme do města Tay Hoa, naši poslední zastávkou před horským městem Dalat.
Dalat ( 1500 m.n.m )
Tay Hoa, nádherné letovisko se skvělými místy ke koupání, po příjezdu stíháme jen noční koupání, ale o to je to větší zážitek. Večer dopíjíme poslední zbytky slivovice z naší zásoby, k tomu přikusujeme nenahraditelné Banh Mi a už se pomalu vidíme v Saigonu. Výjezd do Dalatu přes město Nha Trang, na poslední chvíli se rozmýšlíme, že dojedeme přes průsmyk až do Dalatu. Cesta do hor z přímořského Nha Trangu byla úžasná, především teplota, která tak nějak postupně klesala z 35 stupňů až na finálních 20. I naše motorka už vykazovala jisté známky opotřebení, a ve chvíli, kdy se jí utrhl zadní nosič z batohy, byl jsem nucen posledních 70 km jet s batohem pod bradou v dešti a ve tmě s prokluzující spojkou a téměř bez světel. Skutečná zábava. Dojeli jsme do Dalatu, vyhladovělí a vymrzlí jsme sehnali restauraci a najedli se. A aniž bychom to čekali, výšková a teplotní změna se na nás projevovala. Poprvé ve Vietnamu potkáváme Čechy, smějí se nám, na čem jsme přijeli 1300 km z Hanoje. Dva dny zůstáváme v Dalatu, ve městě plném Francouzkých vil, vysílače ve tvaru Eiffelovi věže a příjemného klimatu pod horou Lang Bian (2167 m.n.m.). V okolí se všude pěstuje ve skleníkách ovoce a zelenina, která se dá pořídit na vyhlášeném trhu. Ochutnali jsme místní vyhlášené a také skoro jediné víno Vang Dalat, červené, příjemné chuti.
Blížíme se k Saigonu, cestu chceme zvládnout za dva dny se zastávkou v národním parku Cat Tien. Sjezd od Dalatu, tedy z jihozápadní vrchoviny je skutečným zážitkem. Točité vlásenky padající dolů, všude vysoké hory, nádhera. Nečekaně nás zdrží zastávka, která se stala jedním z největších zážitků. Ocitáme se totiž mezi spoustou slavících lidí, kteří nás ochotně pozvou mezi sebe, a my se tak můžeme stát součástí oslav Buddhy. Za modlitbu dostáváme jídlo, drobné dárky a mnoho úsměvů a focení se s místními. Nepopsatelný zážitek! Dojíždíme do Cat Tien, po zjištění ceny za uskladnění motorky, přelodění se přes řeku Saigon do národního parku, stanu a průvodce se otáčíme a jedeme rovnou do Saigonu. Cestou nás však přepadne šílený liják, motorka natáhne vodu a přestane jet. Musíme se tak ubytovat asi 120 km před cílem naší cesty. Motorka se umoudřuje, jezdím jak šílenec sem a tam, abych vytlačil z motoru vodu. Sušíme sebe i věci a další den vyrážíme do Saigonu.
Když jsem zmiňoval dopravu v Hanoji, tak se stejně nedá srovnat se Saigonem. Je to jako jeden provaz tisíců motorek, které se pohybují směrem k centru. Už po 40 km jsme černí jak uhel, zastavujeme z nouze na jídlo ve Vietnamském McDonaldu a hledáme ubytování. Po radosti z dokončené cesty přichází i velká úleva, z motorky totiž teče olej. Za pět minut 12. Sháníme levné ubytování kousek od staré čtvrti a jde se slavit. Tequila, pivo, bylo toho moc, ale přejet Vietnam od severu k jihu, to se musí oslavit.
Tisíce motorek v Saigonu a tunely Vietcongu
V Saigonu opravujeme naposledy motorku, voda doslova roztrhla těsnění u spojky. Pro šikovného mechanika je to však otázka 15 minutové opravy. Vzápětí se pokoušíme motorku prodat, jezdíme a dohadujeme co nejlepší cenu. Nakonec prodáváme motorku za 5 milionů VND, což se ukázalo jako dobrý prodej, Kristýna musí zatlačit slzu, spousta zážitku s tímto strojem, který s námi putoval přibližně 2300 km. Den na to půjčujeme za 5 dolarů na den skůtr a jedeme do komplexu tunelů Vietcongu – Chi Chi. Skvělá prohlídka s možností střelby z několika samopalů od americké M 16 po ruský AK – 47. Pro nás výběr jednoduchý, AK – 47 zvítězil, i když cena jedné kulky byla 50 000 VND, vystřelit jsme si museli. Jako naši ruští kolegové z prohlídky, kteří zahlédli Akáčko a nakoupili náboje za 5 milionů VND. Při návratu zastavujeme na jídlo kdesi na vesnici, grilovaná křídla jsou skvělá, ale to druhé vypadá jako penis něčeho. Těsně před Saigonem nás přepadá silná bouře, která nám ukazuje sílu blížících se monzunů. Během 15 minut se z naší známé AH 1 stává doslova řeka, kterou se brodí všichni na silnici. Tentokrát se nám daří málem utopit skútr.
Kambodža a Angkor Wat
Rozmýšlíme se co dál, láká nás delta Mekongu, ale nakonec za peníze z prodané motorky vyrážíme do Kambodže na bájný Angkor Wat. Využíváme místní agentury a ráno 23. srpna odjíždíme autobusem do Kambodžského hlavního města Phnom – Pen, kde přestupujeme na autobus do města Siem Riep. Na hranicích ochutnávka pražených kobylek, víza jsou vyřešeny během půl hodiny a až na 2 hodinové čekání na autobus do Siem Riep probíhá cesta v poklidu. Po večerním příjezdu sháníme Tuk Tuk a jedeme hledat ubytování. Pokud se dá o Vietnamcích mluvit jako o neustále usměvavých lidech, o Kambodžanech to platí dvojnásob. Řidič nás dovezl k hotelu a rovnou jsme se s ním domluvili na ranní cestu na východ slunce nad Angkorem. Času na spánek málo, ale projít Siem Riep byla povinnost. Klasická otázka.? Tuk Tuk? No, thank you. Marihuana?… Po 4 hodinách spánku ráno vstávačka na východ slunce a moje otázka, zdali jsme jediní blázni, kteří jedou takhle brzy, se ukáže jako zbytečná, když při východu slunce sedíme s dalšími 15 tisíci a čekáme, až slunce vyjde. Angkor Wat se nedá popsat slovy, člověk ho prostě musí zažít. Skvosty jako samotný chrám Angkor, jenž je svojí velikostí a majestátností největším chrámem, který jsme spatřili, nebo velkolepý Bayon s tisíci vytesaných hlav, Angkor Thom nebo přírodou z části pohlcený Ta Prohm, člověk by mohl strávit týden v tomto obrovském komplexu a stejně by ho nedokázal projít celý.
Když odjíždíme z Kambodži, něčím co má být spícím autobusem, ve kterém se dá dělat určitě spousta věcí, ale spát se tam rozhodně nedá. Člověk se nemůže ubránit porovnání Vietnamu a Kambodži, kdy na jedné straně po válce velmi dobře prosperující Vietnam ukazuje svoje možnosti a krásy a na straně druhé je Kambodža, která chudobou opravdu čiší a je to vidět jak na místní infrastruktuře, tak na lidech, kteří musí žít na ulicích. Sami levné ceny jídla i oblečení vypovídají o stavu země.
Poslední den trávíme pokusem domluvit se s Turkish Airlines nástup na letišti v Saigonu. Nevyšlo to, a tak kupujeme s pomocí ochotného recepčního na našem hotelu dvě letenky do Hanoje se společností Viet Jet. Let měl samozřejmě zpoždění, ale jinak klidný let. V Hanoji trávíme poslední 4 dny cestami na skútru, návštěvou historických míst a parků, jezer a kupováním suvenýrů. Především si ale užíváme Vietnamské kuchyně, které nabízí tolik různých kombinací a hlavně Chilli omáčky a nakládaný česnek s chilli, který jsme si ke konci dávali už do všeho! Různé kombinace smažených nudlí s masem, rýže, čerstvé mořské plody, saláty z máty a koriandru, klíčky, které se dávají také ke všemu, polévky na různé způsoby (Pho Bo, Pho Ga, Bum bo Hue, …), zvláštní vývary, které se pijí k hlavním jídlům a hlavně jarní závitky, neboli Nem Ran, které jsou tak typické pro tuto zemi a tak výtečné. Dále čerstvé ovocné koktejly, které místní jedí pro dobré trávení, káva s kokosovým mlékem, čerstvý kokos, a již zmiňované Banh Mi s paštičkou, masem, bylinkami a zeleninou nebo se sýrem, vajíčkem a bůčkem! To všechno zapít točeným pivem Bia Hoi nebo vietnamským čajem, který je zde skoro místní vodou, a Vietnam už nebudete chtít opustit!
